TVOŘIVÁ ŠKOLA

Školní vzdělávací program

pro základní vzdělávání

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Východiska k tvorbě Našeho školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání Tvořivá škola

„Ve škole nejde jen o to, aby poskytovala co nejvíce vědomostí, ale také hlavně o to, aby navykla žáka přesnosti, pozornosti, metodičnosti; učme žáky tak, aby uměli pozorovat přírodu, život a dovedli tvořivě a správně řešit úkoly a úkolky, kdy a kdekoliv se k nim dostanou.“

(T. G. Masaryk)

Náš školní vzdělávací program Tvořivá škola rozpracovává Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Zaměřuje se na uplatnění principů českého činnostního učení ve vzdělávacím procesu, a tím navazuje jak na Komenského tradice v naší zemi, tak na vynikající snahy českých reformních škol a jejich učitelů.

J. A. Komenský již v roce 1631 připravoval plán školské reformy v českých zemích a psal:

„Vyučovati mládež není přednášeti jim z rozličných spisů hromady slov, způsoby mluvení, průpovědi smyslů všelikých a tím je vycpati, ale otvírati jim rozum, aby z něho samého jako z pupence listí, květ, ovoce, ratolestky vyrůstaly a druhý rok opět z pupenců každé ratolestky tolikéž a tak pořád až do vzrostu dokonalého.“

Přirozená výchova Komenského odmítala učení slov, vět, pouček a nahrazovala je seznámením se s věcmi. Mnohé z jeho myšlenek nejsou dosud obecně realizovány.

Na Komenského myšlenky navazovali ve 30. letech 20. století ředitelé reformních škol 1. republiky, např. J. Úlehla, S. Vrána; ústřední inspektoři té doby, např. Dr. O. Kriebel, Dr. V. Beneš. Formulovali důvody pro změny školy a upozorňovali, že žák ve škole vysedává celé hodiny, aby pasivně naslouchal slovům učitele. Společně uvažovali, jak dosáhnout toho, aby se děti ve škole učily samostatné práci, aby se učily spoléhat na vlastní síly a důvěřovat vlastnímu rozumu. Uvažovali a pokusili se vytvořit školy, které žáky vedly k samostatnému myšlení a činnosti.  Vedli učitele k tomu, aby si nutnost změny uvědomovali a volili činnostní formy a metody práce přiměřené rozumovým schopnostem a věkovým zvláštnostem žáků. Varovali před přetěžováním žáků a zdůrazňovali, že se má žák naučit přemýšlet, tvořit a chápat, nikoli jen si osvojit značnou sumu poznatků.

Výchovně vzdělávací proces byl chápán jako komplexní působení na žáka, na jeho osobnost a jeho rozvoj.

Program Tvořivá škola využívá námětů z plánů inovace základního vzdělávání vytvářených na reformních školách v 1. polovině 20. století, využívá zkušeností a rad tehdejších pedagogů činných škol.

Program Tvořivá škola realizuje požadavky Národního programu rozvoje vzdělávání v ČR, (Bílá kniha), kde se uvádí:

„Dosud převažující snahy o výkonnost a rychlý postup v učení, založené na ustáleném modelu vyučovací hodiny, na předávání hotových poznatků, na vynucené kázni, na vzájemné soutěži a úspěchu na úkor druhých, na dominantním postavení učitele, na neustálém vedení a přílišném ochraňování žáků, musí být nahrazeny větším důrazem na činnostní učení (včetně rehabilitace hry a hravých činností), na kombinování aktivit uvnitř a vně budovy školy s důrazem na činnosti v přírodním prostředí, které žákovi umožňují získat zážitky a zkušenosti, jež nemohou být předány jinou cestou, na variabilitu vyučovacích metod, při nichž žáci hledají, ptají se, projevují vlastní názory, chybují, tvoří, objevují a nalézají, na komunikaci a spolupráci mezi žáky i mezi žáky a učitelem, na konkrétní dílčí úkoly, odpovídající možnostem žáků, na pomoc a podporu při řešení problémů  i na celkové pozitivní ladění hodnotících soudů.“

Rámcový vzdělávací program vytváří prostor pro tvořivou práci škol, možnosti změn v atmosféře školy a uplatňování inovačních záměrů škol na základě týmové práce pedagogických kolektivů ve prospěch rozvoje každého žáka. RVP ZV v kapitole Pojetí a cíle základního vzdělávání mimo jiné uvádí: „Vzdělávání na 1. stupni ZŠ svým činnostním a praktickým charakterem a uplatněním odpovídajících metod motivuje žáky k dalšímu učení, vede je k učební aktivitě a k poznání, že je možné hledat, objevovat, tvořit a nalézat vhodný způsob řešení problémů.“

 Náš  školní vzdělávací program Tvořivá škola je připravený pro školy, které se rozhodly jít českou inovační cestou, které chtějí víc než dosud respektovat přirozené potřeby žáků i individuální úroveň jejich zrání a učení.

Program vzniká na pomoc těm učitelským kolektivům, jejichž snahou je vytvořit ve svých školách pro žáky radostné pracovní prostředí. Pro ty učitele, kteří se snaží, aby si děti ze školy odnášely jak potřebné trvalé vědomosti a kompetence, tak pozitivní motivaci pro celoživotní vzdělávání. Pro ty učitele, kteří si uvědomují, že současná doba potřebuje lidi tvořivé, iniciativní, schopné se rychle rozhodovat a orientovat v problémech a řešit je, lidi, kteří jsou schopni komunikace a práce v týmu, lidi, kteří jsou si vědomi své vlastní hodnoty. Pro ty učitele, kteří chtějí svým žákům pomoci získat základy potřebné k tomu, aby se takovými lidmi stali.

Atmosféra školní práce z pohledu Našeho školního vzdělávacího programu Tvořivá škola

Atmosféra školní práce zdůrazňuje především pozitivní vztah mezi učitelem a žákem. Žák je aktivním subjektem výchovně vzdělávacího procesu, ve kterém vždy sledujeme dva základní cíle – výchovný a vzdělávací.

Cílem výchovným je naučit žáka eticky nejlepším způsobem jednat a dát mu prostor pro osvojení si souboru potřebných kompetencí pro takovéto jednání.

Vzdělávacím cílem je dosáhnout, aby si žák osvojil soubor  základních vědomostí ve vzájemných vazbách, při zdůraznění jejich aktivního logického a správného používání v široké praxi a při řešení problémů.

Příznivé atmosféře vyučovacího procesu napomáhá schopnost učitele docílit, aby:

• činnosti při vyučování měly klidný průběh;

• žák pracoval svým tempem a postupně je podle svých maximálních možností přizpůsoboval tempu třídy;

• žáci neprožívali pocity úzkosti, strachu, křivdy aj.;

• zpětná vazba „žák – učitel“ byla využívána v každé vyučovací hodině, neboť upozorňuje na prvopočáteční problémy žáka, které je možné řešit vhodnou diferenciací průběžně a individuálně přímo ve vyučování;

• žáci dostávali dostatečný prostor na pochopení učiva a jeho procvičení.

 

Záměr pozitivní změny v atmosféře školy vyžaduje od vyučujících zamýšlet se nad svojí výchovnou prací a formulovat svou pedagogickou činnost z různých pohledů:

Přístup učitele k žákovi:

• ke každému je třeba přistupovat s úctou, s náklonností, s vírou v jeho síly a možnosti, s patřičnou pozorností

• se zásadovostí v případě, že se v chování žáka objeví odchylky od běžných norem

Je třeba dodržovat vzájemnou úctu a definovat jasné základní požadavky na kázeň.

Příznivé mikroklima ve třídě se utváří:

• již příchodem učitele – tónem, jakým třídu osloví

• řečí učitele – je-li klidná, ale bez lhostejnosti

• schopností vést žáky tak, aby se nebáli zkoušení a sami své vědomosti prezentovali

• tím, že žák dostává možnost vyjádřit se k učenému a že je mu dáván prostor ukázat to, co si sám připravil

Máme-li dítě naučit dobrým způsobům jednání, musíme je průběžně vést k poznání základních   etických principů.

a)  Uvědomme si, že ze zkušenosti víme, že každé dítě usiluje o pěkné citové zážitky (např. večerníčky nebo pohádky).

b)  Uvědomme si, že si dítě vybírá ty hodnoty, které jsou pozitivní, nechce představovat při hře zlou postavu, raduje se z toho, když všechno dobře dopadne.

c)  Uvědomme si obsah citového života dítěte – jak na dítě negativně působí, když se setkává s hrubostí a násilím, které vítězí.

d) Uvědomme si, že člověk ve svém mládí vstřebává náladu okolí a nese ji dále svým životem. Psychologie dokládá, že u člověka trvají ty formy cítění, které u něho převažovaly v době prepubertální, pubertální i postpubertální.

Dokážeme-li dát žákům ve škole mnoho zážitků citově kladné povahy, jak si to většina z nich žádá, přispějeme k tomu, že v celkovém charakteru cítění dítěte nabudou převahu tendence tvůrčí – optimismus, radost, jistota.

Ve tvořivé škole by ve vyučování i mimo něj měl být prostor pro dostatek dětské radosti.

Chceme-li vést výchovu a výuku pozitivně, vyžaduje to znalost, co a jak dělat v různých obdobích vývoje žáka. Předpokládá to zamýšlet se nad způsoby práce a vhodně je volit i se zpětnou vazbou k žákovi.

Ve tvořivé škole učitel zná materiály, se kterými pracuje, vyučování má činnostní charakter a žák se v něm může aktivně projevovat činností, tvorbou, nápady, schopností spolupracovat apod. V osobním vztahu jdeme k žákovi blíž. Dáváme mu šanci učivo pochopit i zvládnout, poskytujeme mu prostor na učení, dovedeme do výuky zapojit žáky různě nadané. Učitel se stává dirigentem, oporou, dovede dát najevo očekávání dobrých výkonů.

 

Obecná charakteristika Našeho  školního vzdělávacího programu Tvořivá škola

Vzdělávací program Tvořivá škola:

• navazuje na tradice české činné školy a pozitivní zkušenosti ze současného vzdělávacího programu Základní škola

• vychází z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání

• zdůrazňuje činnostní ráz vyučování a pozitivní hodnocení

• používá takové činnosti, které na základě pozorování a hovoru o pozorovaném vedou žáky k objevování poznatků a vztahů, k řešení problémů

• předkládá jasné možnosti mezipředmětových vztahů

• řadí poznatky do systému, dbá na návaznost učiva a jeho propojování

• dává žákům příležitost aktivně se podílet na vlastním vzdělávání

• zdůrazňuje orientaci na osobnost žáka, přirozeně vede k diferenciaci ve vyučování

• vede žáky  k samostatnému projevu, k získání nových vědomostí vlastní činností

• dává žákům možnosti využívat při práci samoučení a samokontrolu

• zdůrazňuje komunikaci a spolupráci mezi žáky

• vede k projektovému a skupinovému vyučování

• umožňuje žákům využívat při učení své zkušenosti a praktické situace ze života mimo školu

• pokládá za základní vědomosti ty, kterých se dá prakticky využívat, které jsou potřebné k dalšímu vzdělávání, dbá na jejich zvládnutí všemi žáky

• podporuje ty postupy a formy práce, které umožňují žákům maximálně využívat vlastních zkušeností, užívat zdravý rozum

• vyžaduje provádění jednoduchých demonstrací a pokusů, které umožňují žákům přijímat učivo více smysly, rozumět mu, zvládnout probíranou látku jako základ k dalšímu učení

• předpokládá přirozený rozvoj ekologického cítění žáků

• umožňuje realizaci diferencované a individualizované výuky pro všechny žáky, tj. jak pro žáky zdravotně či sociálně znevýhodněné, tak pro žáky talentované a žáky s hlubším zájmem o některou oblast

• směřuje k poznávání zdraví jako významné životní hodnoty

 

Vzdělávací program Tvořivá škola je založený na provázaném a uceleném systému metod, forem práce, učebnic, pomůcek, metodik a dalším vzdělávání učitelů zaměřeným na inovaci výuky. Systém vychází ze zkušeností českých učitelů a je ověřený jejich mnoholetou praxí. Při dodržování základních principů činnostního učení program zajišťuje naplnění jeho výchovně vzdělávacích cílů.

Vzdělávací program Tvořivá škola ve shodě s RVP ZV zdůrazňuje aspekty vzdělávání, které jsou určující pro plnohodnotný život v moderní multikulturní společnosti.


 

Hlavními záměry školního vzdělávacího programu Tvořivá škola jsou:

• výchova kulturního člověka, kterému záleží na kvalitě jeho života, který se dokáže nalézt uplatnění v životě

• výchova člověka komunikativního a tvořivého, schopného spolupráce

• výchova ekologicky myslícího, tvořivého a mravně odpovědného člověka

• výchova člověka odpovědného, chápajícího hodnotu zdraví a aktivně usilujícího o jeho upevňování a ochranu

• výchova člověka zvídavého, sebezdokonalujícího se, rozumně a citlivě reagujícího v konkrétních praktických životních situacích

• výchova člověka hledajícího, svobodně jednajícího, s touhou dále se vzdělávat a zlepšovat kvalitu svého života

• příprava na celoživotní vzdělávání

Školní vzdělávací program Tvořivá škola není primárně zaměřen na formální úpravy vzdělávacího systému škol, ale na tzv. proměnu jejich vnitřní atmosféry. Nejedná se tedy o program zevně organizační, pořádkový, ale vnitřně metodický, psychologický. Ráz tvořivé školy závisí primárně na způsobu vyučování. Naším hlavním úkolem je utvářet samostatné myšlení žáků, jejich vůli a schopnosti.

 

 

 

Základní didaktické zásady zdůrazňované ve  Školním vzdělávacím programu Tvořivá škola

Za základní didaktické zásady programu lze považovat:

• probouzení zájmu žáka o vzdělávací činnost a poznávání

• podněcování aktivní účasti žáka činnostmi ve vzdělávacím procesu

• využívání zkušeností žáka a vytváření kompetencí pro užití osvojovaného učiva v běžné životní praxi

1. Probouzet zájem žáka znamená vyučovat zajímavě.

Toho dosáhneme, bude-li vyučování:

a) názorné

Největší hodnotu má přímý názor v rukou každého žáka. Přímým názorem jsou např.:

• skutečné předměty

• kreslené názory

• modely

• náčrty a diagramy

• demonstrační obrazy, mapy aj.

K názoru je třeba se vracet a stále se přesvědčovat, zda žáci učivu porozuměli.

b) pochopitelné

Vyučování bude pochopitelné, když žák všemu učivu správně porozumí.

• Je třeba vhodně volit obsah učiva a způsob práce ve škole.

• Je třeba zůstávat u prvopočátků učiva, až je řádně pochopeno. Totéž učivo se opakovaně probírá v nových situacích a s různými činnostmi.

• Je třeba: – postupovat zvolna,

                        – stále se přesvědčovat, jak žáci nové učivo pochopili a jak ho zvládají,

                        – abstraktní pojmy objasňovat názorem a příkladem.

c) odpovídající příslušnému stupni vývoje žáka.

Je třeba znát psychický vývoj dítěte a respektovat ho.

2. Činnostmi podněcovat aktivní účast žáka v procesu vzdělávání:

a)  dítě se aktivně účastní vyučování,

b)  využíváme zkušeností žáků,

c)  vyhýbáme se dlouhým výkladům,

d) neděláme nic z toho, co mohou udělat žáci sami,

e)  dopřejeme žákům radost z úspěchu při vlastní práci,

f)  v tvořivé škole se snažíme o to, aby žáci sami poznatky objevovali.

3. Vytvářet kompetence pro praxi:

a)  pří výuce využíváme zkušeností žáků ze života,

b)   učíme žáky, aby poznatky a dovednosti získané v jednom vyučovacím předmětu uměli využít i v jiných vyučovacích předmětech,

c)    informujeme žáky, jak lze získané poznatky využít v praxi.

 

Didaktikou programu Tvořivá škola prolínají další zásady:

• Vyučování zakládáme na přirozených situacích a učební látce potřebné v životě k dalšímu vzdělávání a uplatnění se.

• Vyučování přizpůsobujeme individualitám žáků. Chceme docílit toho, aby naše škola umožňovala individuální uplatnění každému žákovi.

• Vyučování je založeno na samostatné činnostní práci žáků, učitel je žáku rádcem a oporou, pomáhá jim překonávat nesnáze.

• Vyučování má charakter nejen vzdělávací, ale i výchovný.

• Vycházíme ze zájmu žáků motivovaných pro dobrou školní práci, podněcovaných ke snaze se co nejlépe připravit do života.

• Snažíme se uchovat ty hodnoty, které vyrostly v našem českém prostředí, jsou ověřeny zkušenostmi mnoha vynikajících pedagogů i vědeckým bádáním.

• Chceme mít školu založenou na radostné žákovské práci. Její hybnou silou bude vzbuzování zájmu žáků o učení.

Naši tvořivou školu orientujeme na všestranný rozvoj osobnosti žáka, rozvoj jeho zděděných i získaných dispozic. Přitom dbáme, aby žáci nebyli ve škole přetěžováni. Víme, že dítě je proto dítětem, aby se připravilo na život dospělého člověka. V dětské psychologii je často zdůrazňováno: „Čím déle žák zůstává dítětem, tím úplnějším se stane jeho vývoj.“

 

 

***

 

 

Pro zdravý psychologický vývoj žáků je třeba, aby neprožívali školní léta jen přepínáním paměti a přemírou povinností. Ve tvořivé škole dbáme na dětské zájmy, vycházíme z nich a využíváme je.  Dětská reakce a zájem ukazují, čím je dítě osloveno, co na ně působí. Kdybychom na zájmy dětí nedbali, naše výchovné snahy by nebyly úspěšné. Dbát na dětské zájmy ale neznamená vyhovovat každému nápadu. Dětské touhy je třeba usměrňovat, probouzet vztah k pozitivním hodnotám a tím dítě vychovávat a zdokonalovat. Žákům necháváme vždy prostor k tomu, aby mohli zaujímat svá stanoviska i řešit různé opravdové životní situace. Školní práci přizpůsobujeme fyziologii a psychologii dítěte. Motivace a účelnost učení jsou charakteristickými znaky tvořivé školy.


 

 Několik citací z díla J. A. Komenského, které můžeme chápat jako filozofický základ k inovaci vzdělávacího procesu u nás a citáty starověkých filozofů, které se objevují v díle Komenského:

„Žák není nádoba, kterou je potřeba naplnit, ale pochodeň, kterou je potřeba zapálit.“

(Sokrates)

„Víc je svědek očitý, nežli deset slyšících.“

(Plautus)

„Vzdělávání ať tříbí člověku rozum, jazyk i ruku, aby dovedl všechno užitečné rozumně pozorovat, vyjadřovat a konat.“

„…Žákovu práci usnadníš, jestliže mu ve všem, čemu ho budeš učit, ukážeš, jak se to užívá v denním životě.“

„Zdržení, které se věnuje náležitému upevňování začátků, není zdržením, nýbrž znamenitou oporou, aby se všechno následující zmohlo snadno, rychle a bezpečně“.

„Budiž učitelům zlatým pravidlem, aby všechno bylo předkládáno všem smyslům, kolika možno“.

„Světlem učení je pozornost, při níž žák přijímá všechno myslí přítomnou a jakoby otevřenou“.

„Ve školách vše sloužiti má i pomáhati budoucímu životu.“

„Výběr učiva má se státi z věcí opravdových, užitek celému životu nesoucích.“

(J. A. Komenský)


 

2. ČÁST

Školní vzdělávací program Tvořivá škola

pro základní vzdělávání

 

Obsah 2. části

1.  Identifikační údaje …................................................................................................. 11

2.  Charakteristika školy a školního vzdělávacího programu.......................................... 12

    2.1 Charakteristika školy a její priority .....................................................................  12

    2.2 Charakteristika školního vzdělávacího programu ...............................................  14

          2.2.1 Základní filozofie programu .......................................................................  14

                   Průřezová témata .......................................................................................  15

                 2.2.2 Výchovně vzdělávací cíle a kompetence programu..................................... 20

          2.2.3 Cíle směřované k žákům a učitelům............................................................ 21

          2.2.4 Přednosti  programu založeného na principech činnostního učení............. 22

3. Vzdělávací období základního vzdělávání a učební plán, klíčové kompetence........... 23

     3.1 Učební plán pro 1. – 5. r. základního vzdělávání................................................ 27

4.  Učební osnovy pro 1. – 3. ročník ZV......................................................................... 30

           Obsah učiva a vyučovacích předmětů v jednotlivých ročnících:

           • Jazyk a jazyková komunikace – český jazyk............................................................ 31

                                                              – anglický jazyk...................................................... 39

           • Matematika a její aplikace – matematika................................................................ 43

           • Člověk a jeho svět – v 1. – 3. ročníku – prvouka..................................................... 52

           • Umění a kultura – hudební výchova....................................................................... 57

                                         – výtvarná výchova...................................................................... 62

           • Člověk a zdraví   – tělesná výchova......................................................................... 68

           • Člověk a svět práce – praktické činnosti.................................................................. 76

5. Hodnocení žáků a autoevaluace školy........................................................................ 83

    5.1 Učební plán pro 1. – 5. r. základního vzdělávání................................................. 83

      5.1.1  Zásady hodnocení průběhu a výsledků vzdělávání..................................... 83

      5.1.2 Zásady a pravidla pro sebehodnocení žáků................................................ 84

      5.1.3 Pravidla prověřování vědomostí formou prověrek a zkoušení.................... 85

              Kritéria hodnocení žáků............................................................................... 86

    5.2  Vlastní hodnocení školy....................................................................................... 86

6. Závěr.......................................................................................................................... 87

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1. Identifikační údaje

 

Název vzdělávacího programu:

 

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

 

Motivační název:

 

TVOŘIVÁ ŠKOLA

 

 

 

Předkladatel:

 

Základní škola:           Markvartovice, okres Opava, příspěvková organizace

 

Ulice, č.p., č.o.:          Šilheřovická 492

 

PSČ, město:                747 14  Markvartovice

                        

Jméno ředitele:           Mgr. Šárka Kubišová

 

IZO:                           102432147

 

REDIZO:                   600142744

 

Kontakty:                   tel. 59 50 52 503, 59 50 52 148

                                   e-mail:  zs_markvartovice@seznam.cz

                                   www.zs-markvartovice.eu

 

 

Zřizovatel školy:

 

Název:            Obec Markvartovice

 

Adresa:           Šilheřovická 491

Kontakty:       59 50 52 518

 

Projednáno školskou radou dne 26. května 2007

Platnost ŠVP: od 1. 9. 2007

 

2. Charakteristika školy a školního vzdělávacího programu

2.1 Charakteristika školy a její priority

 

Typ školy:       Malotřídní škola

 

Vzdělávací nabídka žákům:

• výuku jazyků: AJ, NJ

• speciální péče o děti s SPÚ a s diagnózou ADHD

• možnosti využití počítačů

• sportovní aktivity

• organizace volného času žáků

• organizace kulturních programů

• školy v přírodě

 

 

a)Charakteristika školy

·         atraktivní umístění školy v centru obce

·         škola je nová, vyhovuje všem hygienickým normám a předpisům

·         součástí Základní školy je i Školní družina, školní výdejna, tělocvična s vybavením (pronajímá se veřejnosti), počítačová učebna, knihovna, velká zahrada s hřištěm pro aktivity žáků, skleník, keramická dílna

·         třídy jsou velké, světlé, prostorné – velká okna, žaluzie, místo pro výuku, hry i odpočinek (koberec v každé třídě), atmosféra bezpečí

·         dobré materiální vybavení, mnoho moderních pomůcek (interaktivní tabule)

·         materiální i prostorové podmínky umožňují i větší počet dětí ve třídách

·         nadměrné prostory vzhledem k počtu dětí ve třídách způsobuje velkou vytíženost nepedagogických pracovníků školy

·         hrozba: snižování počtu žáků souvisí se snižováním úvazků pedagogických i nepedagogických zaměstnanců (vliv na ekonomickou stabilitu školy)

·         účelné nakládání s finančními prostředky a efektivní využívání zdrojů

·         povinnou školní docházku mohou žáci plnit dále v ZŠ Ludgeřovice

 

 

 

 

 

 

 

 

b)      Personální složení školy, vztahy, spolupráce

·         kolektiv šesti pedagogických  zaměstnanců, z toho jedna vychovatelka, a čtyři správní zaměstnanci

·         všichni pedagogičtí pracovníci jsou odborně kvalifikovaní, mají  zkušenosti s prací s dětmi

·         všichni pedagogičtí i nepedagogičtí zaměstnanci jsou ochotni účastnit se kurzů a školení ke zvýšení a prohlubování kvalifikace

·         dobrá spolupráce i komunikace mezi všemi zaměstnanci  i vedením školy

·         finanční motivace

·         otevřená komunikace, operativní porady

 

           

c)      Skladba žáků

·         kapacita školy je 150 žáků v pěti třídách

·         většina žáků je místních

·         pocházejí z různých sociálních poměrů

           

 

      d)  Spolupráce školy s rodiči,  veřejností, partnery a jinými institucemi

·         dobrá spolupráce s radou školy, se zřizovatelem a se složkami obce

·         pravidelné třídní schůzky a konzultační hodiny dle potřeb rodičů, školy

·         spolupráce s dobrovolným sdružením  rodičů, aktivně se podílí na akcích pořádaných školou (viz. Organizační plán školy), s MŠ, s ostatními okolními školami, s domy dětí

·         škola je zapojena do několika dlouhodobých projektů (souvisejících s ochranou  životního prostředí) a během školního roku realizujeme několik projektů tematicky zaměřených. Obsah projektů vychází z kulturních tradic  a výchovně vzdělávacích potřeb naší školy

·         do budoucna škola neuvažuje o mezinárodní spolupráci

 

 

 

 

 

 

 

2.2 Charakteristika školního vzdělávacího programu

2.2.1 Základní filozofie programu

Školní vzdělávací program Tvořivá škola naplňuje výchovné a vzdělávací cíle RVP ZV. Program je založen na principech činnostního učení.

Školní vzdělávací program Tvořivá škola vychází v souladu s RVP ZV z poznatků, že:

• v základním vzdělávání jde o to, aby si žáci osvojili základní poznatky o životě kolem sebe, (nelze naučit vše, k čemu lidstvo v poznání došlo);

• k učení je třeba žáky motivovat a činit je zajímavým a přiměřeným jejich věku;

• nejlepších a trvalých výsledků lze dosáhnout na základě porozumění určitému jevu, k tomu lze dospět tehdy, když žák zapojí do učení co nejvíc smyslů, když bude provádět činnosti, pozorovat, hovořit o nich, vyslovovat závěry – objevovat;

• chceme-li dosáhnout dobrých výsledků u všech žáků, musíme jim dát prostor pro učení, protože stejných výsledků nelze dosáhnout u všech žáků za stejnou dobu;

   Žáci se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním jsou v naší škole vzděláváni formou integrace do běžné třídy. Škola může vzhledem ke svému vybavení přijmout i tělesně postižené žáky s omezenou možností pohybu.

   Na základě vyjádření a doporučení odborného pracoviště, které podklady integrace vydává, je žákům upravován v souladu se ŠVP ZV jejich individuální vzdělávací plán včetně metod práce a způsobu hodnocení výsledků vzdělávání.

   Pro výuku žáků se speciálními vzdělávacími potřebami vytváříme podnětné a vstřícné prostředí, máme pedagogické pracovníky vyškolené pro práci s těmito žáky.

   Pro žáky se SPP probíhá reedukace jedenkrát  týdně 30 minut před vyučováním.

   Ve škole lze  zřídit i funkci asistenta pedagoga.

   Naopak pro žáky mimořádně nadané připravujeme samostatné úkoly a podporujeme vlastní pracovní tempo, zavádíme kroužky, ve kterých mohou tito žáci rozvíjet své nadání, nabízíme i možnost uplatnění mimo školu pořádanými soutěžemi.

• Průřezová témata jsou zařazovaná do výuky:

   1. integrací některých tematických okruhů do vzdělávacího obsahu vyučovacího předmětu

   2. v projektech P1, 2, 3

 

 

 

Vysvětlivky symbolů:

I    integrace

P1   celoškolní projekt Sběr papíru

P2   projekt ke Dni Země

P 3    projekt Den podle Ámose

 

Průřezová témata

Tematické okruhy

1.

2.

3.

4.

5.

Osobnostní a sociální výchova

Rozvoj schopností poznávání

I Prv

I Prv

I Prv

I Př, Vl

I Př, Vl

Sebepoznání a sebepojetí

3

I Tv

P3

I Tv

P3

I Tv

P3

I Tv

I Př

P3

I Tv

I Př

Seberegulace a sebeorganizace

 

 

 

I Př

I Př

Psychohygiena

 

 

 

 

 

Kreativita

 

 

 

 

 

Poznávání lidí

P3

P3

P3

P3

P3

Mezilidské vztahy

P3

P3

P3

P3

I Př

P3

I Př

Komunikace

I Čj

I Aj

I Čj

I Aj

I Čj

I Aj

I Čj

I Aj

I Čj

I Aj

Kooperace a kompetice

P1

 

P1

I Tv

P1

I Tv

P1

I Tv

P1

I Tv

Řešení problémů a rozhodovací dovednosti

M

M

M

M

M

Hodnoty, postoje, praktická etika

 

 

 

 

 

Výchova demokratického občana

Občanská společnost a škola

I Prv

 

 

 

 

Občan, občanská společnost a stát

 

 

I Př

I Př

I Př

Formy participace občanů v politickém životě

 

 

 

I Př

I Př

Principy dem. jako formy vlády a zp. rozhodování

 

 

 

 

 

Výchova k myšlení v evr. a glob.souvislostech

Evropa a svět nás zajímá

 

 

I Prv

 

I Vl

Objevujeme Evropu a svět

 

 

 

 

I Vl.

Jsme Evropané

 

 

 

 

I Vl

Multikulturní výchova

Kulturní diference

I Prv

I Prv

I Prv

I Vl

I Vl

Lidské vztahy

 

 

 

 

I Vl

Etnický původ

 

 

I Prv

 

 

Multikulturalita

 

 

 

 

 

Princip sociálního smíru a solidarity

 

 

 

 

 

Environmentální výchova

Ekosystémy

IPrv

P2

IPrv

P2

IPrv

P2

I Př

P2

I Př

P2

Základní podmínky života

 

 

IPrv

I Př

I Př

Lidské aktivity a problémy životního prostředí

I Tv

I Tv

IPrv

I Tv

P2

I Tv

P2

I Tv

 

Vztah člověka k prostředí

P2

P2

P2

P2

P2

Mediální výchova

 

Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení

 

 

 

I Čj

I Čj

I Čj

Interpretace vztahu medián. sdělení a reality

 

 

 

 

 

Stavba mediálních sdělení

 

 

 

 

I Čj

Vnímání autora mediálních sdělení

 

 

 

 

 

Fungování a vliv médií ve společnosti

 

 

 

 

 

Tvorba mediálního sdělení

 

 

 

 

I Čj

Práce v realizačním týmu

P3

P3

P3

P3

P3

 

 

• kvalitu vzdělávání neurčuje množství poznatků, ale jejich propojenost, smysluplnost a použitelnost pro život;

• efektivitu vzdělávání nelze založit jen na posuzování chyb žáků a na přípravě (připravenosti) pro přijímací zkoušky, ale je nutné využít nové mechanismy k hodnocení výsledků vzdělávání postavené na průběžném hodnocení činností žáků, na ověřování schopnosti řešit problémy komplexně a na celkovém posunu žáka nejen v kvalitě vědomostí a rozvoji dovedností, ale zejména v komplexním rozvoji osobnosti žáka;

• pozitivně laděné hodnotící soudy, užívané průběžně, mají vyšší motivační hodnotu a vedou k celkově dobrému zvládání učiva.

Činnostní učení vede žáky ke spolupráci, podnikavosti a vynalézavosti. Učí je, že trvalých vědomostí lze nabývat hlavně na základě vlastní činnosti.

Tvořivá škola nepředkládá žákům zpravidla hotové výsledky a poznatky k osvojení, ale vede je k tomu, aby vše nové, pokud to lze, získávali na základě činností, pozorování, pokusů – na základě objevování. Nezaměstnává jednostranně rozum a paměť žáků, ale působí také na jejich city a vůli. Nehromadí jen množství vědomostí místo jejich kvality, ale snaží se rozvíjet schopnosti žáků a  seznamovat je s pracovními metodami a postupy. Tyto metody a postupy si žáci osvojují tak, aby je uměli uplatnit v životě a mohli se sami dál vzdělávat.

Činnostní učení je založené na metodě objevování. Žáci objevují principy a zákonitosti jevů a problémů sami, na základě kroků určených učitelem. Manipulací s pomůckami a vlastní činností si žáci poměrně rychle a především trvale osvojují praktické zkušenosti, poznávají k čemu nový poznatek a dovednost slouží. Učivo se procvičuje na konkrétních příkladech a situacích, které přináší každodenní život kolem nás, a tak má pro žáky osobní smysl, a zároveň se zaměřuje na zvládnutí podstatných jevů. Činnosti s konkrétními věcmi a pokusy učí žáky vnímat učení jako činnost důležitou pro vlastní život i existenci okolního světa. V průběhu vzdělávacího procesu je žák veden k samokontrole, sebehodnocení a samostatnému rozhodování. Učí se pracovat sám i spolupracovat v týmu.

Základní metoda činnostního učení – metoda objevování – staví do popředí význam otázek žáků ve vyučování. Je-li dítě schopno k určitému jevu položit otázku, je to znamení, že o pozorovaném jevu přemýšlí, hledá vysvětlení, je schopno mu porozumět a na otázku najít správnou odpověď. V pokládání otázek pomáhá žákům hlavně pozorování určité prováděné činnosti.

Úloha učitele spočívá v tom, aby žákům několik „žákovských otázek“ formuloval sám, aby je povzbuzoval, aby jim dával dostatek příležitostí k vzájemnému kladení otázek, aby pozitivně podpořil i otázky neobratně formulované. Učitel brzy pozná, že se žáci ve formulaci otázek lepší, že jsou stále obratnější a pohotovější. Schopnost ptát se je jedním z klíčů k úspěšnému učení a získává se hlavně cvikem. Otázky kladené žáky ke kterýmkoli partiím učiva provokují myšlení žáků, vedou je k hledání vysvětlení, výrazně napomáhají k učení.

Pro žáky je vždy při probírání nové látky nejdůležitější vytvořit si prostřednictvím činností představu o jevech, kterým chceme učit, a naučit se tyto jevy vnímat. Průběžně musíme žáky nechat o pozorovaných jevech hovořit, a tím se u nich postupně vytváří jejich věku přiměřený odborný slovník. Až po dokonalém zvládnutí prvních dvou kroků všemi žáky přichází na řadu automatizace – procvičování učiva činnostními i klasickými formami.

Další důležitou metodou činnostního učení je individualizace, tzn. dát každému žákovi možnost, aby daný úkol nebo problém řešil vlastním způsobem, na základě svých zkušeností a dovedností. Tato metoda napomůže učiteli dobře poznat, do jaké míry žáci zvládli učivo, zvláště když učitel dovede využívat individualizaci pro zpětnou vazbu. Tato metoda vede také k tomu, že si žáci uvědomí, co se vlastně učí a co z toho už umí.

Významnou roli při této práci má zdůvodňování zvoleného řešení, tedy odpovědi na otázku, proč jsem řešení provedl právě tak. Žáka tím vedeme k přemýšlení o své práci, k jejímu srovnávání s prací spolužáků, k uvědomění si dalších možností řešení. Tato činnost přispívá značnou mírou k rozumovému vývoji žáka. Velkým kladem, který činnostní metody přinášejí do výuky, je chuť a radost, s jakou děti pracují.

K základním pracovním metodám činnostního učení patří metody aktivizující, zejména metoda situační, problémová a projektová, metody názorně demonstrační, metody slovní, zejména dialogické, metody samostatné práce, metody výzkumné, tvořivá práce s učebnicemi, pracovními sešity a didaktickými pomůckami a hrami.

Vyučovací metody při činnostním učení jsou volné v mezích, které jsou dány přirozeným vývojem žáků. Učitel volí v těchto mezích a při dokonalé znalosti učební látky takové metody, aby v každém předmětu soustavně rozvíjel zájem žáků, a dosahoval tak co nejlepších výsledků bez přetěžování žáků a přepínání vlastních sil.

Menší nadání nebo částečná neznalost v některé oblasti by neměly být překážkou rozvoje žáka v jiných oblastech. Aby toho mohlo být dosaženo, zaměřuje se Tvořivá škola na využívání mezipředmětových vztahů. To znamená, že učí žáky užívat všech vědomostí a dovedností, kterým se naučili při každé vhodné příležitosti, ve všech učebních předmětech i v praktickém životě.

Psychologické zdůvodnění činnostního učení spočívá v uvědomění si toho, že nejpevnější spoje se vytvářejí životními situacemi. Psychologové totiž poznali, že v paměti vydrží dlouho, často i trvale to, co žák sám pozoroval, promyslel či vykonal. Je nutné vědět a dodržovat, že žákova paměť nemá být přetěžována zbytečnými podrobnostmi.

Při osvojování nového učiva dbáme v Tvořivé škole vždy na to, aby nové učivo vycházelo z učiva předešlého, aby byly nové představy zařazovány do okruhu představ starších.

Rozvoj inteligence žáka je v Tvořivé škole podporován tím, že je mu umožněno samostatně se rozhodovat, uvažovat, provádět svoje činnosti, učit se řešit problémy. Žák své činnosti provádí samostatně. Vedeme ho přitom k samostatnému pozorování, srovnávání, rozboru pozorovaného jevu, k vlastnímu uvažování, kladení otázek, ke komunikaci. Činnosti organizujeme tak, aby žáci byli často v situacích, které vyžadují, aby o práci přemýšleli.

Tvořivá škola se uplatněním činnostního učení stává školou založenou na radostné práci žáků. Učitel sám je při činnostních formách výuky organizátorem a usměrňovatelem práce žáků.

Zájem žáků, který je při tomto způsobu výuky zřejmý, jejich vnitřní zaujetí pro řešení předkládaných problémů, jejich radost i z dílčích úspěchů, to vše přináší  pocit vnitřního uspokojení také pro učitele. Prožívání každodenních drobných překvapení z někdy i nečekaných úspěchů žáků, které běžná výuka řadí mezi méně schopné, přináší učiteli radost, dává mu pocit naplnění a uvědomění si krásy učitelského povolání.

Autorský kolektiv modelového školního vzdělávacího programu se přiklání k názoru, že je nutné na školách co nejvíce dbát na zachování přirozené skladby žákovských kolektivů. Nejlépe v počtu kolem 25 žáků. Je proto vhodné minimalizovat vyčleňování žáků talentovaných i žáků se sociálními, učebními nebo zdravotními problémy. Tyto problémy jsou zde řešeny vnitřní diferenciací, individualizací a samoučením.

Pracovní postup k dosažení určitého učebního cíle se řídí nejen povahou probíraného učiva, ale též charakterem vývojového období žáků.

Nedoporučuje se hodnotit žáky podle unifikovaného modelu. Každý má mít nárok na individuální tempo, možnost chybování a znovuobjevování, hodnocení podle individuálního pokroku v učení. Každý má mít prostor na individuální projev a názor, prostor pro vzájemnou komunikaci a spolupráci.

Je třeba připravit na školách pro žáky podmínky, ve kterých by cítili jistotu, bezpečí, sebedůvěru, sounáležitost, ve kterých by se mohli seberealizovat. V průběhu vyučování dbáme na pozitivní ladění hodnotících soudů. Uvědomujeme si, že všechny neúspěchy žáků, obzvláště počáteční, nepříznivě dopadají na vztah žáků ke škole i k dalšímu učení.

 

Školní vzdělávací program Tvořivá škola pro základní vzdělávání navazuje svým pojetím na tradice české činné školy, kterou lze charakterizovat:

• má činnostní ráz

• je pozitivní vůči žákům

• podněcuje žáky k tvořivé práci

• navrací do školy „zdravý selský rozum“

• při výuce využívá zkušeností žáků

• klade důraz na motivaci žáků k učení

• při výuce se dbá na vysvětlení, proč se čemu učí

• zpětná vazba je důležitou formou zařazovanou do každé vyučovací hodiny

• je snahou všech vyučujících, aby bylo probírané učivo žáky dobře zvládnuto

• umožňuje účelně spojovat učiva několika předmětů do projektů

• zdůrazňuje mezipředmětové vztahy

 

V popředí záměrů a cílů Školního vzdělávacího programu Tvořivá škola je rozvoj tvořivosti žáků. Důležitým předpokladem pro rozvoj tvořivosti je motivovat žáky tak, aby měli radost z pochopení probíraného učiva. Přitom je třeba respektovat jejich individuální vlohy.

Aby žáci byli schopni tvořivě riskovat při řešení úkolů a problémů, je třeba podporovat jejich samostatnost, sebejistotu, zodpovědnost, pozitivní sebehodnocení. Učitelé se pro žáky stanou partnery a poradci, pomocníky na cestě za samoobjevováním, stanou se jejich oporou.

Veškerá činnost učitelů a především žáků musí být doprovázena pocity uspokojeníradosti z dobrých výsledků.

Dalším principem tvořivé školy je ta skutečnost, že žák je stále podněcován k produkování myšlenek, nápadů, kladení otázek, odpovídání. Často se tak děje při činnostním učení, ať už s pomůckami, nebo na základě úloh ze života.

Důraz je kladen na využívání poznatků v rámci smysluplných celků, na individuální porozumění a nepřetěžování žáků. Každá činnost, která žáka zapojuje do vyučovacího procesu, která mobilizuje jeho síly, je tou nejlepší metodou získávání nových zkušeností. Ve srovnání s tradičními metodami je činnostní metoda mnohosmyslová, motivující a je velmi často zdrojem pozitivních prožitků, bez pasivního osvojování si hotových poznatků. Žákům v různých vyučovacích předmětech při činnostech proto vytváříme situace, které budou schopni řešit.

Vícesmyslovým zapojením žáků do vyučování je podněcovaná jejich aktivita, posiluje se v nich sebedůvěra, která je vede k soustředěné práci.

 

Tvořivá škola zdůrazňuje individualizované a kolektivní učení.

Individualizovaným učením rozumíme kteroukoliv formu vyučování, při níž rychlost, kterou žák postupuje při osvojování vědomostí, závisí jen na jeho schopnostech a na jeho práci (činnostech). Uváděný vzdělávací program uplatňuje též výuku kolektivní, činnostní učení do tohoto způsobu práce však často vnáší individualizaci.

Učitel má možnost individuálně sledovat žáky, neboť při manipulaci s věcmi se zobrazuje mysl žáků přímo před každým z nich. Může tak přizpůsobit postup výuky pozorované individuální práci žáků. Vede žáky k hovoru o pozorovaném jevu (problému), tím se mnohé objasní i ostatním spolužákům. Velký význam má také to, že nikdo není izolován. Vzájemná nápodoba činností a vyjadřování mezi žáky zefektivňuje vyučování. Vlastní činnosti zařazujeme do výuky krátce a často v různých formách, aby upoutaly pozornost všech žáků, vedly dříve či později k znovuobjevení poznatku, k pochopení učiva a jeho dobrému zvládnutí. Předchází se tak bezduchému memorování látky naučené zpaměti bez porozumění. Kolektivní individualizovaná výuka s využitím činností žáků a zpětné vazby přináší do vyučovacích hodin přirozenou potřebu diferenciace a skupinové práce. Při hovoru o pozorovaném jevu jsou kladeny otázky nejen učitelem, ale i žáky navzájem.

V rámci vzdělávacího programu Tvořivá škola se realizuje harmonický rozvoj tělesných i duševních schopností každého dítěte.

Činnostní učení v tvořivé škole umožní postupně každému žákovi, aby pocítil uspokojení nad svými dosaženými výsledky. Vědomí úspěchu je pak každému vzpruhou k překonávání překážek. Škola musí umožnit každému žákovi takový tělesný a duševní vývoj, jakého je schopen. Způsob a míra žákova rozvoje se neposuzuje jen podle míry vědomostí, ale zejména, podle toho, s jakou jasností a jistotou dovede žák myslet, své myšlenky vyjadřovat a řešit úkoly z praktického života, jak se vyvíjí jeho osobnost ve své mnohostrannosti.


 

2.2.2 Výchovně vzdělávací cíle a kompetence Školního vzdělávacího programu Tvořivá škola

 

Vzdělávací program Tvořivá škola se v plném rozsahu ztotožňuje s výchovně vzdělávacími cíli a kompetencemi uváděnými v RVP ZV:

1.  Osvojit si strategii učení a být motivován pro celoživotní učení.

2.  Tvořivě myslet, logicky uvažovat a řešit problémy.

3.  Všestranně a účinně komunikovat.

4.  Spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých.

5.  Projevovat se jako svobodná a zodpovědná osobnost.

6.  Projevovat pozitivní city v chování a v prožívání životních situací; vnímavost a citové vztahy k lidem, svému prostředí i k přírodě.

7.  Aktivně rozvíjet a chránit své fyzické, duševní a sociální zdraví.

8.  Žít společně s ostatními, být tolerantní a ohleduplný k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám.

9.  Poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnosti a uplatňovat je při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci.

 

Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému životu a k posilování funkcí občanské společnosti. K jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah i aktivity a činnosti, které ve škole probíhají.

Ve vzdělávacím obsahu RVP ZV je učivo chápáno jako prostředek k osvojení činnostně zaměřených očekávaných výstupů, které se postupně propojují a vytvářejí předpoklady k účinnému a komplexnímu využívání získaných schopností a dovedností na úrovni klíčových kompetencí. Získané klíčové kompetence tvoří důležitý základ pro celoživotní učení žáka, jeho vstup do života a do pracovního procesu.

V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové považovány: kompetence k učení; kompetence k řešení problémů; kompetence komunikativní; kompetence sociální a personální; kompetence občanské; kompetence pracovní.

 

Počáteční etapou naplňování výchovně vzdělávacích cílů programu je 1. období základního vzdělávání (1. – 3. ročník), ve kterém se buduje základ pro další vzdělávací i osobnostní rozvoj žáků.

K naplnění výše uvedených výchovně vzdělávacích cílů a získání kompetencí lze dospět v rámci vzdělávacího programu Tvořivá škola prostřednictvím činnostního učení.

Z této filozofie vyplývá nejenom nutnost plnit dílčí výchovně vzdělávací cíle, ale i dodržovat pedagogické přístupy a postupy specifické pro činnostní učení.

 

 

2.2.3 Cíle směřované k žákům a k učitelům

1)   Cílem školního programu je, aby žáci:

• poznali a osvojili si strategii učení a byli motivování pro celoživotní vzdělávání;

• zvládli základy všestranné komunikace;

• naučili se spolupracovat a respektovat práci a úspěchy druhých;

• byli utvářeni a projevovali se jako zdravé individuality a svobodné osobnosti;

• projevovali pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací;

• vnímali citové vztahy k lidem, k prostředí, kde žijí, k přírodě;

• získali pozitivní vztah ke svému fyzickému a duševnímu zdraví, aktivně je chránili;

• byli schopni žít společně s ostatními lidmi, byli tolerantní a ohleduplní  k druhým lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám;

• poznali své reálné možnosti a dovedli je uplatňovat při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci;

• dokázali v životě používat všech ve škole nabytých zkušeností.

2)   Cílem školního programu je, aby učitelé:

      a) porozuměli smyslu a principům činnostního vyučování a vzdělávání, tj.:

• vyučovat prostřednictvím vlastní činnosti žáků, využívat smyslové poznání a zkušenosti žáků;

• vytvářet prostředí, ve kterém se žáci cítí dobře a chtějí se učit, které dává prostor pro žákovu seberealizaci a sebedůvěru;

• poznávat (diagnostikovat) žáky, jejich potřeby a schopnosti;

• dát žákům přiměřený čas k učení a vést je k trvalému osvojení vědomostí;

• rozvíjet klima dobrých vztahů mezi žáky, mezi žákem a učitelem;

• volit učivo ve shodě s individuálními možnostmi a zájmy žáků, klást důraz na smysluplné učení (dialog, kooperaci), respektovat schopnosti žáků;

• vytvářet u žáků logické a kritické myšlení;

• učit žáky pracovat s informacemi, vyhledávat souvislosti, propojovat poznatky různého druhu, rozumět grafům, diagramům a tabulkám;

• rozvíjet schopnost žáků spolupracovat a pracovat v týmu;

• utvářet u žáků schopnost poslouchat a brát v úvahu názory jiných lidí;

• vést žáky k vlastní organizaci učení.

      b) osvojili si dovednosti činnostního učení, např.:

• využívat vhodných učebnic a učebních pomůcek k nim náležejícím;

• využívat vhodné pomůcky pro individuální činnosti žáků;

• organizovat vnitřní diferenciaci ve třídě;

• hodnotit znalosti žáků, nikoli jejich slabiny;

• organizovat práci žáků ve skupinách;

• vytvářet projekty s využitím mezipředmětových vztahů.

      c) osvojili si vyučovací metody a formy činnostního učení, které:

• podporují u žáků poznávání a aplikaci poznatků v praxi;

• využívají objevování na základě tvořivosti žáků (výběr vhodných problémů);

• využívají sebekontrolu a sebehodnocení žáků.

      d) chápali souvislosti činnostního učení a jiných modelů současného vyučování a učení.


 

2.2.4 Přednosti školního programu založeného na principech činnostního učení:

1.      Tempo výuky se přizpůsobuje schopnostem žáků ve třídě.

2.      Činnostní charakter výuky podporuje soustředění žáků na výuku.

3.      Každý den přináší dítěti pokrok.

4.      Činnostní učení neustále podněcuje zájem žáků o učení.

5.      Důsledkem radosti z práce a zájmu žáků o učení je dobrá kázeň ve třídě.

6.      Žáci jsou činnostmi, svými otázkami a odpověďmi vedeni k sebedůvěře, nezávislosti a lepším pracovním návykům.

7.      Zpětná vazba mezi učitelem a žákem umožňuje okamžitě odhalovat chyby žáků, pracovat s nimi, průběžně a snadno je odstraňovat.

8.      Žáci nejsou přetěžováni, jejich psychický vývoj probíhá přirozeně. Činnostní učení napomáhá rozvoji schopností všech žáků.

9.      Učiteli činnostní učení umožňuje důkladnější poznání každého žáka, vede ho k úvahám o tom, co dál který žák potřebuje ke svému individuálnímu rozvoji.

10.    Prostor pro naučení je dán i žákům, kteří by jinak mohli být pokládáni za průměrné nebo i podprůměrné.

11.    Činnostní charakter výuky dává dostatek prostoru k dobrému individuálnímu rozvoji nadaných žáků.

12.    Výsledky jsou trvalejší – pokračuje se až po zvládnutí předchozí látky většinou žáků. Stálé podněcování žáků k samokontrole a sebehodnocení, které činnostní výuku vždy provází, přivádí mnohé žáky k dovednosti pracovat bezchybně.

13.    Činnostní učení vyhovuje dětem typů zrakového, sluchového i motorického, protože se do výuky zapojuje více smyslů.

14.    Hodnocení žáků je snadnější, neboť učitel může průběžně sledovat pokroky v pochopení a aplikaci učiva.

15.    Při činnostním učení se vytváří velmi dobrý lidský kontakt mezi učitelem a žákem i mezi žáky navzájem. Tento kontakt se postupně přetváří ve společně uznávaná pravidla naplněná aktivitou, spoluprací, prostorem pro každého.

16.    Díky aktivnímu zapojení všech žáků do výuky vede činnostní učení k přirozené integraci dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3. Vzdělávací období základního vzdělávání a učební plán

 

Základní vzdělávání žáků se realizuje v průběhu povinné devítileté školní docházky.

Vzdělávací a výchovný proces je v Rámcovém vzdělávacím programu základního vzdělávání rozdělen na 3 období:

 

1.  období  – 1. - 3. ročník;

2.  období  –  4.- 5. ročník;

3.      období  – 6. - 9. ročník.

 

Každé vzdělávací období má své specifické cíle a stanovené očekávané výstupy, které jsou pro 2. a 3. období závazné.

První část Školního vzdělávacího programu Tvořivá škola je připravena pro základní vzdělávání žáků v 1. období povinné školní docházky, tj. v 1. až 3. ročníku. RVP ZV stanovuje očekávané výstupy na konci 3. ročníku orientačně.

 

Učivo je v pojetí RVP ZV chápáno jako prostředek k dosažení očekávaných výstupů a představuje závazný výčet témat, námětů a činností, které musí každá škola nabídnout všem žákům k osvojování.

Obsah učiva 1. období předkládá Školní vzdělávací program Tvořivá škola rozpracovaný do jednotlivých ročníků.

Učební plán pro 1. – 5. ročník základního vzdělávání vychází z členění RVP ZV do základních oblastí. Vzdělávací oblasti člení na vyučovací předměty a navrhuje pro ně časovou dotaci.

 

Rozvíjení klíčových kompetencí v 1. a 2. období základního vzdělávání                         

 

Kompetence k učení

 

Pro rozvíjení této kompetence u žáků v 1. – 5. ročníku je třeba:

- dát žákům k učivu, pokud je to možné, vždy konkrétní názor, aby bylo učivo žákům

   předkládáno s využitím co nejvíce smyslů, zejména zraku, hmatu a sluchu

- nechat žáky individuálně s názornými pomůckami manipulovat, pozorovat, třídit a rozlišovat

- dbát, aby každý nový činnostní postup měl určitý didaktický cíl, přivést žáky k úvahám

  o problému, k vyjádření svých závěrů, k znovuobjevování poznatků

- klást důraz na porozumění učivu a návaznost mezi jednotlivými poznatky

- snažit se podporovat čtení s porozuměním

- nechat žáky vyjadřovat se k přečtenému textu a  stručně vyprávět jeho obsah

- dát příležitost k využívání žákovských zkušeností ve výuce

- podporovat tvořivou činnost žáků

- klást na žáky v učivu přiměřené nároky, vést je k dobrému zvládnutí základního učiva

  a dát jim k tomu takový časový prostor, který zohledňuje individuální schopnosti

  jednotlivých žáků

- pomáhat podpořit sebedůvěru žáků ve vlastní schopnosti

- upozorňovat na konkrétní využití vědomostí a dovedností v životě

- vést je k sebehodnocení a pochopení, proč se danému učivu učí

- vytvářet návyky k pozdějšímu samostatnému učení

- domácí úkoly směřovat k procvičování učiva, které žáci ve škole zvládli

- individuálně vést žáky k získávání poznatků i z jiných zdrojů, než jsou školní materiály

 

 

Kompetence k řešení problémů

 

Činnostní učení je založeno na předkládání problémů a úkolů ke konkrétnímu řešení každým žákem, dbá se na to, aby se žáci v úkolu orientovali, přitom:

- žáci třídí, rozlišují, seskupují, přidávají i vyřazují určité pojmy, pomůcky nebo připravené

  kartičky s údaji vzhledem k tomu, co mají sledovat

- podle svého uvážení žáci na základě uvedených činností nacházejí shodné, podobné nebo

  naopak odlišné znaky

- postupujeme od jednoduchých problémů ke složitějším

- na základě pochopení sami žáci navrhují a provádějí obměny činností

- objevené poznatky aplikují v obdobných situacích, které sami vymýšlejí, mají možnost

   využívat své dosavadní individuální poznatky, dovednosti a zkušenosti

- předkládáme též neobvykle zadané úlohy, např. pomocí schémat nebo obrázků, později i grafů

- podporujeme účast žáků, podle jejich schopností, v různých soutěžích, zvláště tvořivých, tj.

  takových, kde je třeba uvažovat a hledat nové způsoby řešení úloh nebo zpracovávání údajů

- žáky vedeme k tomu, aby se nedali odradit případným nezdarem, docházeli ve své činnosti k závěrům, pokoušeli se najít vhodné řešení

- různé závěry, řešení a rozhodnutí necháváme žáky obhajovat

- umožňujeme žákům vyhledávání nových informací, jejich třídění i propojování s učivem

- vedeme žáky k jednoduchému zaznamenávání svých pozorování a objevů

 

 

 

 

 

 

Kompetence komunikativní

 

K rozvíjení této kompetence poskytuje činnostní učení ve všech vyučovacích předmětech v 1. a  2. období mnoho vhodných příležitostí, jelikož s každou činností je spojena komunikace mezi žáky navzájem i mezi žáky a učitelem. K utváření této kompetence je nutné:

- nechat žáky při  každé jejich činnosti hovořit o pozorovaném jevu nebo o vlastním způsobu

  řešení daného úkolu

- přijímat často neodborně vyjádřené žákovské názory, upřesňovat je, vyjadřovat uspokojení

  nad správnými závěry žáků a povyšovat je na objev

- umožnit žákům hovořit o poznaných souvislostech a zkušenostech z jejich života

- dávat žákům prostor k vyjádření vlastního názoru

- učit žáky naslouchat názorům spolužáků, využívat možností o názorech diskutovat,

  respektovat se navzájem

- zkusit hovořit o pozorováních v přírodě, o zajímavých poznatcích z četby nebo ze sledování

  naučných pořadů

- do výuky českého jazyka zařazovat jednoduchá mluvní cvičení na zvolené téma

- v matematice vymýšlet slovní úlohy, otázky, vyvolávat se mezi sebou navzájem

- hovořit o postupu ve složitější početní úloze, zkusit druhým poradit s řešením, ptát se navzájem na problémy v učivu 

 - ve výtvarné a hudební výchově nechat žáky pokusit se vyjadřovat dojmy z uměleckého díla

 

 Kompetence sociální a personální

 

Individuální činnosti zařazované do výuky jsou střídány s činnostmi žáků ve dvojicích což vyžaduje spolupráci, vzájemnou domluvu a respektování se navzájem. Proto dbáme na to, aby:

- se žáci podíleli na stanovení pravidel pro práci v různě velkých skupinách a aby tato pravidla  respektovali

- se učili vzájemné toleranci a zodpovědnosti za plnění dílčích částí společného úkolu

- v případě potřeby dokázali požádat o pomoc a sami byli ochotni pomoc podle svých

  možností poskytnout

- vzájemná komunikace byla vedena v příjemné atmosféře. Tomu mimo jiné napomáhá i vhodné

  oslovování žáků mezi sebou

 

Kompetence občanská

 

Činnostní učení prolíná výukou všech předmětů, žáci cítí sounáležitost s třídním kolektivem, neboť vzájemně komunikují, dotazují se navzájem, diskutují o řešení problémů, vyprávějí si různé zkušenosti aj. Tento ráz výuky vede žáky:

- k vzájemnému slušnému chování bez hrubostí a násilí

- ke snaze si mezi sebou pomáhat, uznávat se a oceňovat nápady druhých

- ke snaze o co nejlepší plnění svých povinností i uvědomování si svých práv

Žáci pak také snáze respektují témata vztahující se k péči  o zdraví a k jeho ochraně.

 

Kompetence pracovní

 

Tato kompetence se při činnostním charakteru výuky rozvíjí ve všech vyučovacích předmětech spolu s pracovními činnostmi, které podporují tuto výuku. Zaměřujeme se na:

- dosažení zručnosti žáků při práci s různými materiály, provádění činností a pokusů- udržování pořádku na pracovním místě, systém v ukládání pomůcek a nářadí

- samostatnou přípravu jednoduchých pomůcek pro výuku žáky

- dodržování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při pracovních činnostech

- poznávání různých oborů lidské činnosti, jejich výsledků a významu pro ostatní lidi

 

V naší Tvořivé škole chceme dosáhnout toho, aby:

 

-  žáci samostatně prováděli pokusy a pozorování podle ústního pokynu, nákresu nebo návodu

 

-  žáci postupně získali základy tvořivého myšlení

 

-  se snažili k pokusům a pozorováním vyjadřovat, co pozorují a vyslovovat vlastní závěry

 

-  se učili logicky uvažovat a řešit problémy

 

-  žáci zvládali základy vzájemné komunikace

 

-  využívali svých získaných vědomostí a zkušeností z různých oborů lidské činnosti

 

-  uplatňovali poznatky mezipředmětově

 

-  se žáci učili spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých

 

-  projevovali pozitivní city v chování, jednání a prožívání životních situací

 

-  byli žáci k sobě navzájem tolerantní a ohleduplní

 

-  získávali pozitivní vztah ke svému fyzickému i duševnímu zdraví a pečovali o něj

 

-  neohrožovali spolužáky a další spoluobčany neuváženými činy

 

-  si začali uvědomovat své reálné možnosti a aby se snažili rozvíjet své nadání

 

-  se žáci rozvíjeli jako svobodné osobnosti a učili se přijímat odpovědnost za své jednání

 

 

Pro přirozený rozvoj klíčových kompetencí je třeba stále respektovat individuální vlohy žáků a  motivovat žáky tak, aby prožívali pozitivní pocity z pochopení probíraného učiva. Aby byli žáci ochotni tvořivě riskovat při řešení úkolů a problémů, je potřeba podporovat jejich samostatnost, sebejistotu, zodpovědnost a pozitivní sebehodnocení.

 

Učitel se pro žáky stává partnerem a poradcem, pomocníkem i oporou a to jak při řešení úloh, tak při pochopení nebo nepochopení probíraného učiva. Výuka ve škole může být rušnější, může se v ní uplatňovat i humor a smích. Vše je provázeno pocity uspokojení a radosti, dobrými výsledky. Žák je podněcován k produkování myšlenek, nápadů, kladení otázek. Často se tak děje při činnostních postupech s pomůckami, na základě hovoru o pozorovaných jevech nebo na základě řešení úloh ze života. Ve výuce klademe důraz na předávání vědomostí v rámci smysluplných celků.

 

 

 

„Žáci by měli být motivováni touhou uspět, ne strachem z neúspěchu.“     (J. A. K.)

 

 

 


 

 

3.1 Učební plán pro 1. – 5. r. základního vzdělávání     

 

Vzdělávací oblast

Vyučovací předmět

ročník

minimální

časová dotace

disponibilní hodiny

 

 

1.

2.

3.

4.

5.

 

jazyk a jazykové komunikace

český jazyk

7 + 2

8 + 2

7 + 1

7 + 1

6 + 1

     35            + 7

 

cizí jazyk

-

-

3

3

3

       9 

matematika a její aplikace

matematika

4

4 + 1

4 + 1

4 + 1

4 + 1

     20             + 4

Informační a komunikační

technologie

informatika

-

-

-

1

    + 1

      1              + 1

člověk a jeho svět

prvouka

2

2

 2 + 1

-

-

       6             + 1

 

přírodověda

-

-

-

1

1 + 1

       2             + 1

 

vlastivěda

-

-

-

2

2

       4

umění a kultura

hudební výchova

1

1

1

1

1

       5

 

výtvarná výchova

1

1

1

2

2

       7

člověk a zdraví

tělesná výchova

2

2

2

2

2

     10

člověk a svět práce

praktické činnosti

1

1

1

1

1

       5           

týdenní hodinová dotace a disponibilní hodiny

20 + 2

19 + 3

21 + 3

24 + 2

22 + 4

   104            + 14

celkový týdenní počet hod. -  maximum týdně

 20

22

24

26

26

118

 

Upraveno dle: Opatření ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se mění Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, čj. 15523/2007-22

 


 

Poznámky k učebnímu plánu

 

Celková týdenní hodinová dotace je RVP ZV stanovena:

pro 1. – 2. ročník maximálně 22 hodin

pro 3. – 5. ročník maximálně 26 hodin

1.  Závazná minimální časová dotace je uváděna u jednotlivých vyučovacích předmětů. Lze ji navýšit podle záměrů školy prostřednictvím disponibilních hodin – pro 1. – 5. ročník celkem o 9 vyučovacích hodin.

2.  Celková časová dotace 118 hodin týdně (včetně disponibilních) je pro 1. – 5. ročník závazná. (Uvedené rozvržení minimálních a disponibilních hodin je provedeno na základě dohody zkušených učitelů tvořivých škol.)

3.  Učební plán lze modelovat variabilně podle vzdělávacích potřeb žáků a pedagogických záměrů školy, neboť časová dotace uváděná rámcovým vzdělávacím programem je vztahována ke vzdělávacím oblastem a je doplněna disponibilní časovou dotací, jejíž využití je plně v kompetenci ředitele školy.

4.  V rámci učebního plánu může v 1. – 3. ročníku probíhat výuka jednotlivých předmětů bez pevné časové dotace v menších časových celcích než jedna vyučovací hodina; jednotlivé řízené činnosti mohou být kombinovány a propojovány při zachování celkové stanovené denní a týdenní dotace pro vyučovací předměty a dodržení požadavků na odpočinek.

 

 

Poznámky k zařazení vzdělávacích oblastí do učebního plánu (určuje RVP ZV)

 

Jazyk a jazyková komunikace

 

Český jazyk a literatura

• vyučovací předmět je zařazen povinně do všech ročníků.

 

Cizí jazyk

• předmět s časovou dotací 3 hodiny týdně je zařazen povinně od 3. do 5. ročníku. S jeho zařazením je možné začít při zájmu žáků a souhlasu jejich rodičů i v nižších ročnících; přednostně musí být žákům nabídnuta výuka anglického jazyka; pokud žák (jeho zákonný zástupce) zvolí jiný cizí jazyk než anglický, musí škola prokazatelně upozornit zákonné zástupce žáka na skutečnost, že ve vzdělávacím systému nemusí být zajištěna návaznost ve vzdělávání zvoleného cizího jazyka při přechodu žáka na jinou základní nebo střední školu.

 

Matematika

• předmět je povinně zařazen do všech ročníků.

 

Informační a komunikační technologie

• učivo v 1. – 3. ročníku je realizováno jako součást jiných vyučovacích předmětů;

• ve 4. – 5. ročníku je zařazován jako samostatný vyučovací předmět, je též spojován s obsahem  jiných vyučovacích předmětů.

 

 

 

Člověk a jeho svět

• realizuje se v 1. – 3. ročníku ve vyučovacím předmětu prvouka a ve 4. – 5. ročníku v předmětech přírodověda a vlastivěda, tedy ve všech ročnících 1. stupně základního vzdělávání.

 

Umění a kultura

• realizuje se v samostatných vyučovacích předmětech hudební výchova a výtvarná výchova, které jsou zařazeny ve všech ročnících.

 

Člověk a zdraví

• tělesná výchova je zařazena do všech ročníků, její týdenní časová dotace nesmí klesnout pod 2 vyučovací hodiny;

• výchova ke zdraví je realizována zejména v tělesné výchově, prvouce a přírodovědě.

 

Člověk a svět práce

• učivo vzdělávací oblasti se realizuje ve všech ročnících jako samostatný předmět pracovní činnosti.


 

4. Učební osnovy pro 1. – 3. ročník ZV

Cílová a obsahová specifikace jednotlivých vyučovacích předmětů

Vzdělávací program Tvořivá škola realizuje požadavky na základní vzdělávání prostřednictvím formulovaných vzdělávacích oblastí a vytváří pro školní praxi dílčí celky – vyučovací předměty.

Oblast:                                                                       Předmět:                            / počet vyuč. hodin

 

1. Jazyk a jazyková komunikace                          – český jazyk                                      9,10,8

                                                                                 – cizí jazyk                                          0,0,3

2. Matematika a její aplikace                                 – matematika                                      4,5,5

3. Informační a komunikační technologie            – v 1. – 3. ročníku

                                                                                 (není samostatným předmětem)

4. Člověk a jeho svět                                               – v 1. – 3. ročníku – prvouka              2,2,3

5. Umění a kultura                                                 – hudební výchova                             1,1,1

                                                                                 – výtvarná výchova                            1,1,1

                                                                                 – dramatická výchova            

                                                                                 (není samostatným předmětem)

6. Člověk a zdraví                                                   – tělesná výchova                               2,2,2

                                                                                 – výchova ke zdraví

                                                                                 (není samostatným předmětem)

7. Člověk a svět práce                                            – praktické činnosti                             1,1,1

 

 

Hlavní cíle 1. období

Cílem prvního období základního vzdělávání je naučit žáky: základům čtení, psaní, počítání a prvního cizího jazyku. Vyučování má ve všech předmětech činnostní charakter.

Při vytváření dovedností a návyků v 1. – 3. ročníku se požaduje, aby žáci chápali účel a smysl každé své činnosti, aby o činnostech hovořili a měli pro ně dostatečný časový prostor. V souladu s charakterem myšlení žáků je těžiště vyučování v přímém poznávání skutečností kolem nás.

K výuce v tomto období patří i vyučovací předměty s výchovným zaměřením, tj. hudební, výtvarná, tělesná výchova a pracovní činnosti. V programu jsou uplatňovány též: dramatická výchova, výchova ke zdravíinformační a komunikační technologie, ale netvoří samostatné předměty.

Charakteristické pro toto období je prolínání učiva mezi všemi vyučovacími předměty.


 

Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace

Vzdělávací oblast je v 1. – 3. ročníku realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu český jazyk a ve 3. ročníku prostřednictvím vyučovacího předmětu anglický jazyk.

Český jazyk

A) Výchovně vzdělávací cíle:

–  rozumět spisovné řeči mluvené, čtené i psané

–  vyjadřovat srozumitelně, zejména mluvenou řečí, myšlenky, psanou formou se vyjadřovat jen v jednoduchých větách

–  číst správně a s porozuměním texty přiměřené délkou i obsahem

–  znát příklady literárních děl vhodných pro daný věk včetně ilustrací

–  číst s porozuměním jednoduché naučné texty, pokusit se vyjádřit jejich myšlenky

–  vnímat krásu a bohatost mateřského jazyka

–  při výuce českému jazyku je třeba stále pamatovat na to, že se v tomto období vytváří vztah žáků k literatuře a jejich zájem o četbu, tedy že začíná výchova budoucích čtenářů

–  svou schopnost vyjadřovat se umět uplatnit i v prvouce, matematice i dalších vyučovacích předmětech

B) Charakteristika výuky

Cíle výuky českého jazyka jsou naplňovány:

        komunikační a slohovou výchovou;

        čtením a literární výchovou;

        psaním;

        jazykovou výchovou.

Komunikace v českém jazyce se může vhodně rozvíjet i prostřednictvím dramatické výchovy.

V komunikační výchově se žáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení (mluvená i psaná), mluvit a rozhodovat se na základě vnímaných pokynů a přečteného textu. Žáci se učí výstižně formulovat a sdělovat své myšlenky, prožitky a pocity, učí se rozumět různým typům textů, jež se vztahují k nejrůznějším situacím ve škole i mimo ni.

Komunikační dovednosti žáků jsou vytvářeny nejen ve všech složkách českého jazyka, ale ve všech vyučovacích předmětech. Jednotlivé vyučovací předměty musí poskytovat dostatek  prostoru k vyjadřování myšlenek a postřehů žáků k tomu, co se učí a co pozorují. Slovní zásoba je rozšiřována zejména využitím učiva prvouky, četby a vlastních zážitků. V tomto období je kladen důraz zejména na ústní vyjadřování žáků. Samostatná písemná  forma vyjadřování je uplatňována  od 3. ročníku. Při prvním písemném vyjadřování se požaduje používat krátké jednoduché věty o tom, co žáci prožili, nebo co dobře znají.

Pro rozvoj vyjadřovacích schopností v prvním vzdělávacím období využíváme:

–  vyprávění (o obrázku, vlastních zážitcích, přečteném textu, podle obrázkové osnovy)

–  rozhovory žáků k určitému tématu

–  formulace otázek a odpovědí k danému tématu

–  možnosti svobodného výběru způsobu vyjádření myšlenek (v čítankách 2. a 3. r. jsou připraveny náměty, které žáky vždy zaujmou), využívá se mezipředmětových vztahů

–  jednoduchých popisů z písanek, hlavně z prvoučného učiva, k psaní podobných textů

–  možnost zpracovávat „první knihy“ např.: o květinách, o ptácích aj. v co nejjednodušší podobě, volně doplněné ilustracemi, výstřižky apod., využíváme i dětských knih a encyklopedií

 

Komunikační výchova tedy obsahuje činnosti:

a)  receptivní, tj. čtení a naslouchání;

b)  produktivní (tvořivé činnosti), tj. mluvený a písemný projev žáka.

Při výuce čtení v tomto období se snažíme naučit všechny žáky, i průměrně nadané, číst přiměřeně náročné, umělecké i naučné texty jasně, zřetelně a s porozuměním. Při čtení textů se obohacuje slovní zásoba žáků a rozvíjí se i jejich ústní vyjadřování. Při práci s texty se spojuje výcvik čtení s rozvojem vyjadřování, se vzděláváním v různých oborech i s výchovou žáků. Čtení se využívá v prvouce při poznávání přírody i života lidí a světa. Při prožívání literárních ukázek a čtení prvních knížek poznávají žáci život dětí i dospělých, učí se chápat a hodnotit jejich životní příběhy, činy, charaktery a lidské vztahy. Tím rozšiřují svoji životní zkušenost, obohacují svůj citový život. Dobrá četba zušlechťuje city, ovlivňuje duševní život dětí a povzbuzuje jejich vůli.

Žáci se při vyučování čtení učí esteticky prožívat a chápat přiměřené texty, později je výrazně číst, předčítat, přednášet, vyprávět, někdy i ilustrovat, něco podle popisu vyrobit, jindy text dramatizovat. Při čtení, poslechu a recitaci se zjemňuje smyslové vnímání žáků, např. sluch pro zvukovou stránku jazyka, bystří se pozorování, rozvíjí se představivost a fantazie, cvičí se paměť žáků, rozvíjí se pojmové i obrazné myšlení, ústní vyjadřování.

V čítankách určených k činnostnímu učení čtení je věnována dostatečná pozornost volbě příjemných textů, délkou i obsahem přiměřených mladšímu školnímu věku. Také mezipředmětovým vztahům a volbě témat pro samostatnou práci žáků je zde věnována pozornost.

V literární výchově seznamujeme žáky s literární tvorbou vhodnou pro mladší školní věk včetně ilustrací.

Při výuce psaní v tomto období získají žáci správné psací dovednosti, základy čitelného, přiměřeně hbitého a úhledného rukopisu. Píší slova a texty vhodného a žákům přiměřeného obsahu, který vyjadřuje zkušenosti žáků nebo poznatky získané v jiných vyučovacích předmětech. Písanky připravené pro toto období se zaměřují na psaní s porozuměním.

V jazykové výchově v 1. období základního vzdělávání se žáci učí prostě a jasně vyjadřovat spisovným jazykem, s využitím slovní zásoby odpovídající jejich věku a zároveň poznávají elementární základy mluvnické stavby jazyka a osvojují si základní pravopisné jevy. Dbá se na rozvoj jejich slovní zásoby a postupně se vytváří návyky správné spisovné výslovnosti.

Jazykové vyučování má velký význam pro rozvoj myšlení žáků, neboť se při něm učí jazykové a pravopisné jevy pozorovat, srovnávat, třídit  i zobecňovat. Nejprve se seznamují s konkrétními jazykovými jevy, pozorují je, hovoří o nich. Tak dochází k mnoha elementárním zobecněním a procvičování poznaných jazykových a pravopisných jevů. Pozornost je věnována výcviku v pravopise lexikálním.

Ústní i písemné vyjadřování se při činnostní výuce rozvíjí pokud možno v souvislosti s poznáváním skutečností, které děti obklopují. Žáci zpočátku při samostatném vyjadřování reagují na otázky a pokyny učitele, později vytvářejí krátké souvislé projevy na témata blízká jejich zájmům a zkušenostem.

V hodinách českého jazyka tohoto období nejsou ostré hranice mezi učivem mluvnice, slohového výcviku, literární výchovy a psaní. Je potřeba si uvědomovat vzájemnou prostupnost a propojenost těchto složek českého jazyka. Je-li k tomu vhodná příležitost, lze složky českého jazyka zpestřit  dramatickou výchovou.

Dramatická výchova rozvíjí tvořivost děti a přispívá k obohacení jejich slovní zásoby. S její pomocí učíme žáky volně, beze strachu, svými slovy vyjadřovat myšlenky a názory nejen v českém jazyce. Pomocí dramatické výchovy se žáci učí slušnosti, vzájemnému respektování i tvořivému řešení praktických situací. Přitom se učí též cítit s druhými, vzájemně si pomáhat. Uplatňujeme tak snadno ve výuce prvky etické výchovy.

Dramatická výchova v 1. období základního vzdělávání

Pomocí dramatické výchovy:

–  rozvíjíme u dětí jejich tvořivost

–  učíme je volně bez strachu, svými slovy vyjadřovat myšlenky a názory nejen v českém jazyce a literatuře, ale i v dalších vyučovacích předmětech

–  rozvíjíme a obohacujeme slovní zásobu žáků

–  učíme žáky tvořivě řešit praktické problémy

–  vedeme žáky k slušnosti a respektování spolužáků, rodičů i ostatních dospělých v jejich okolí

        žáci mohou prožívat různé situace, naučit se cítit s druhými a pomáhat si navzájem

 

S vyučováním českého jazyka v 1.-3. ročníku jsou bezprostředně spojeny počátky prvoučného vyučování. Zkušenosti žáků získané pozorováním okolní přírody a života lidí se prohlubují čtením uměleckých textů. Myšlení a řeč žáků se přitom rozvíjí v souladu s rozvojem fantazie, citů, vůle a smyslu pro krásu.

C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících

1. ročník

Předslabikářové období:

        rozvíjení řeči s využitím žákovských zkušeností

        přípravná zraková a sluchová cvičení

        poslech čtených a vyprávěných pohádek

        dramatizace jednoduchých pohádek, zvláště takových, ve kterých se některý motiv opakuje

        memorování říkanek a básniček zpaměti, využití znalostí žáků z předškolního věku

        krátká vypravování žáků podle jejich zážitků a pozorování

        odpovědi na otázky

        náprava vadné výslovnosti nápodobou

        sluchová analýza a syntéza slabik ve slova, např. hádanky typu: „Je to hodně stromů a je to l-e-s. Co je to?“

        poznávání prvních souhlásek a samohlásek na začátku nebo na konci slova

        poznávání a čtení malých a velkých písmen: M, L, S, P, A, O, U, E, I

        začátky psaní v tomto období úzce souvisí s výukou čtení:

    • uvolňovací cviky

    • základní návyky při psaní

• příprava k psaní písmen – psaní jednotlivých prvků písmen a číslic (čáry, oblouky,  zátrhy, ovály, kličky, vlnovky)

Slabikářové období:

        pokračujeme v rozvíjení vyjadřování žáků

        seznamujeme žáky s lidovými pohádkami, rozpočitadly, říkankami, hádankami, vybrané se učí zpaměti, vyprávějí i dramatizují

        předčítáme příběhy ze života dětí, z přírody, o zvířatech, propojujeme je s výukou prvouky a výtvarné i hudební výchovy

        cvičíme schopnost naslouchat a něco si z příběhu zapamatovat, zapamatované vyjádřit mluveným, výtvarným nebo i pohybovým projevem

        necháme též žáky vyjadřovat své individuální pocity z četby

        pozornost věnujeme srozumitelnosti řeči žáků, nenásilně podporujeme správnou výslovnost

        učíme žáky základní pravidla, která by měli respektovat při rozhovoru

        výuka čtení – požadavek jasného zřetelného čtení s porozuměním uplatňujeme od čtení prvních slov:

• čtení otevřených slabik a slov složených z písmen poznaných v předslabikářovém období;

• činnosti s písmeny skládací abecedy

• čtení dvojslovných, nejvýše trojslovných vět z poznaných slov

• postupné poznávání dalších hlásek a písmen

• čtení slabik, slov a krátkých vět

• čtení psacího písma

• čtení krátkých celků, obsahem dětem přiměřených

• čtení s porozuměním v průběhu roku podporujeme tvořením vět s danými slovy, kresbou k některým slovům a větám, odpověďmi na otázky k obsahu jednoduché věty, plněním krátkých a jasných napsaných pokynů

• řazení ilustrací podle dějové posloupnosti

        nácvik psaní malých a velkých písmen ve spojení se čtením

• psaní slabik a krátkých slov s jednoduchými spoji

• opis a přepis písmen, slabik, slov a krátkých vět, náročnost vět je nutné volit podle individuálních možností žáků

• psaní snadných a foneticky jasných slov podle diktátu po předcházející sluchové analýze a syntéze

        z hlediska potřeb čtení a psaní rozlišujeme věty, slova, slabiky, hlásky (písmena)

 

 

2. ročník

Dokončení prvopočátečního čtení:

        postupný přechod od vázaného slabikování k správnému plynulému čtení slov, jednoduchých vět a krátkých textů

        důraz na porozumění čtenému, odpovědi na otázky

        dodržování pomlky po tečce, přirozená intonace

        správné čtení předložek se slovem

        vyhledávání slov, určitých myšlenek apod. v přečteném textu

Rozvoj čtenářských schopností:

        správné a plynulé čtení krátkých i delších vět, nácvik správného dýchání při čtení

        čtení textů délkou i obsahem přístupným věku žáků

        při opakovaném čtení dbát na intonaci

        objasňování významu slov, čtení s porozuměním

        vyhledávání slov vyjadřujících určitý vztah nebo myšlenku

        vyprávění obsahu krátkého přečteného textu přiměřené obtížnosti

        vyjadřování obsahu textu obrázky a jejich řazení za sebou (obrázková osnova)

        přednes krátkých básní s jasným obsahem, které se žáci učí nazpaměť

        plnění úkolů z čítanky, motivace žáků, práce podle rozhodnutí žáka – individualizace,

      rozvíjení ústního, písemného i výtvarného vyjadřování žáků

        vyprávění podle obrázků

        vyprávění o osobním pozorování a příhodách ze života

        spojení čtení se psaním a prvoukou, rozvoj komunikačních dovedností

        vytváření svých vlastních zápisů z pozorování přírody, např. listy o květinách doplněné kresbou nebo vystřiženým obrázkem - moje první kniha, zápisy o stromech aj.

        čtení přístupných dětských knih, vyprávění jejich obsahu, ilustrace ke knížce

Psaní:

        procvičování tvarů písmen

        psaní slabik, slov a jednoduchých vět

        důraz na psaní s porozuměním

        první krátké písemné vyjadřování žákovských pozorování a zkušeností

        spojování výrazů podle významu, zápis a samokontrola (prac. seš. Putování se sluníčkem)

        využívání dovednosti psát při různých jednoduchých zápisech

Jazyková výchova a základní pravopisné jevy:

        vyjádření myšlenky

        seznámení s abecedou (práce s ní s oporou o napsanou abecedu)

        odpověď celou větou na otázky, druhy vět

        tvoření vět s danými slovy a k dané situaci

        pravopis věty (velké začáteční písmeno, interpunkční znaménka na konci věty)

        slovo, slabika, hláska, písmeno, slovní význam

        samohlásky, souhlásky, dvojhlásky

        výslovnost a psaní krátkých a dlouhých samohlásek

        psaní a výslovnost slabik tvrdých

        psaní a výslovnost měkkých slabik

        psaní souhlásek uprostřed a na konci slov (znělé a neznělé)

        psaní skupin dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě

        příprava na poznávání podstatných jmen a dějových sloves, zjišťování, která slova v souvislém textu označují osoby, zvířata nebo věci a která slova vyjadřují, co osoby, zvířata a věci dělají;

        čtení a psaní předložek

        vlastní jména osob

Témata pro rozvoj ústního a písemného vyjadřování žáků vybíráme hlavně z jejich života, z přírody, můžeme volit i témata o práci a hrách. Žáci mohou vypravovat své příběhy podle obrázků, podle společně sestavené osnovy i podle své fantazie.

Rozvoj vyjadřovacích schopností prolíná celou výukou českého jazyka. V 2. ročníku klademe důraz hlavně na ústní vyjadřování žáků. Dáváme jim dostatek prostoru, aby mohli své názory prezentovat před spolužáky, aby mohli navzájem o určitých jevech diskutovat a zdůvodňovat je. Důležitá jsou mluvní cvičení, která se dají do výuky českého jazyka zařazovat často. Žáci při nich projevují, jak rozumí mluvnickým jevům i jak rozumí čtenému textu.

3. ročník

Rozvoj čtenářských dovedností:

        správné, plynulé a uvědomělé čtení krátkých vypravování, ukázek z knih vhodně rozdělených na části; básní, bajek, pohádek přístupných chápání žáků

        výrazné čtení (po přípravě s učitelem) krátkých vypravování a básní s využitím intonace podle smyslu čteného textu, čtení s porozuměním

        tiché čtení (bez pohybu rtů) krátkých textů s jednoduchým dějem se samostatným způsobem zpracování otázek a úkolů, jimiž učitel kontroluje, jak žáci pochopili obsah přečteného článku (podle individuálních schopností žáků)

        rozlišování prózy a veršů

        objasňování významu slov a slovních spojení

        vyhledávání slov, výrazů, vlastních jmen v přečteném textu

        sestavování obrázkových osnov krátkého vypravování nebo přečteného článku a vyprávění jednoduchého příběhu podle nich

        vymýšlení názvů pro části povídek

        reprodukce vypravování a naučných textů nebo jejich částí

        vyprávění pohádek i vymýšlení pohádek žáky, odlišení pohádky od ostatních vyprávění

        vyjadřování obsahu ilustrací k přečtenému textu

        krátké vyprávění vlastního zážitku

        pokus o vyprávění přečtené události ze stanoviska některé z jednajících osob

        výrazný přednes krátkých básní nebo krátkých příběhů, které se žáci učí zpaměti

        čtení dětských knih přiměřených věku – zapsaní a pamatování si jména autora, názvu knihy, vyjádření obrázkem nebo několika větami toho, co žáka z knihy zaujalo

        osvojování si dovednosti odpovídat na otázky k obsahu přečtené knihy

        pokračování v zápisech listů o přírodě - moje první kniha (mezipředmětové vztahy), tvořivá práce s obsahově přiměřeným textem

Psaní:

Procvičování psaní tvarů písmen a jejich spojení na předepsaných slovech navzájem spojených nějakým významem. Např.: nářadí, které má tatínek; stromy, o kterých se učíme, apod. (psaní s porozuměním).

Dbáme na dodržování správných tvarů písmen, rovnoměrných vzdáleností mezi písmeny ve slovech i mezer mezi slovy na řádku i zachovávání stejného sklonu písma.

Pozvolna se snažíme při dodržení úhlednosti písma psaní zrychlovat.

Dbáme na dodržování základních hygienických návyků při psaní.

Jazyková výchova:

Opakujeme to, co se žáci v předešlém ročníku naučili:

        věta, slovo, slabika, písmeno

        činnosti s abecedou

        pravopis věty (velké písmeno na začátku, interpunkční znaménko na konci)

        výslovnost a psaní krátkých a dlouhých samohlásek a slabik

        psaní slov s tvrdými a měkkými slabikami

        psaní skupin dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě samostatně, ve slovech i slovních spojeních

        psaní souhlásek uprostřed a na konci slov (znělé a neznělé)

Učební látka, se kterou se žáci 3. ročníku nově seznamují nebo ji rozšiřují:

        význam slov

        obojetné slabiky

        pravopis i, í / y, ý po obojetných souhláskách uvnitř slova – vyjmenovaná slova

        procvičování pravopisu základních vyjmenovaných slov a jasně z toho vyplývajících slov příbuzných, užívaných v životě – porozumění významu slov a slovních spojení

        pravopis vlastních jmen – jednoduché typy

        seznámení se slovními druhy a jejich rozlišování v základním tvaru

        užívání správných gramatických tvarů podstatných jmen a sloves v mluveném projevu

        výslovnost a psaní znělých a neznělých souhlásek na konci a uprostřed slov

        poznávání podstatných jmen, jako pojmenování osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů

     (rod a číslo podstatných jmen), pádové otázky

        poznávání sloves (osoba, číslo, čas)

        psaní i, í ve slovesech (kreslí, kreslil, prosí, prosil, zlobí, zlobil …)

Pravopis vyjmenovaných slov prolíná výukou 3. ročníku až do konce roku. Toto učivo je třeba procvičovat krátce, často, s porozuměním a vysvětlováním. Důraz je třeba dát na tvořivou práci žáků s vyjmenovanými slovy a jejich aplikaci též v jiných vyučovacích předmětech.

Vhodným způsobem je třeba s výukou vyjmenovaných slov propojovat poznávání slovních druhů a pravopis vlastních jmen. Jednotlivé okruhy učiva se neprobírají jako izolované celky, ale navzájem se prorolínají. Velký význam má předučování některého učiva už v 1. a 2. ročníku.

D) Očekávané výstupy na konci 1. období:

KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA

Žák:

        plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti

        porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené složitosti

        respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru

        pečlivě vyslovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost

        v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči

        volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běžných školních i mimoškolních situacích

        na základě vlastních zážitků tvoří krátký mluvený projev

        zvládá základní hygienické návyky spojené se psaním

        píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje vlastní písemný projev

        píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení

        seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh

 

JAZYKOVÁ VÝCHOVA

Žák:

        rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky

        porovnává významy slov, zvláště slova opačného významu a slova významem souřadná, nadřazená a podřazená, vyhledá v textu slova příbuzná

        porovnává a třídí slova podle zobecněného významu - děj, věc, okolnost, vlastnost

        rozlišuje slovní druhy v základním tvaru

        užívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen a sloves

        spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy

        rozlišuje v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volí vhodné jazykové i zvukové prostředky

        odůvodňuje a píše správně: i/y po tvrdých a měkkých souhláskách i po obojetných souhláskách ve vyjmenovaných slovech; dě, tě, ně, ú/ů, bě, pě, vě, mě - mimo morfologický šev; velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen osob, zvířat a místních pojmenování

 

LITERÁRNÍ VÝCHOVA

Žák:

        čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku

        vyjadřuje své pocity z přečteného textu

        rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje pohádku od ostatních vyprávění

        pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností


 

Anglický jazyk ve 3. ročníku

A) Výchovně vzdělávací cíle:

–  motivovat žáky k zájmu o anglický jazyk, učit se vnímat a napodobovat melodii a rytmus anglického jazyka

–  poznávat a prakticky používat základní pravidla výslovnosti

–  činnostní formou naučit žáky základní slovní zásobu z jim blízkých oblastí  (činnosti s obrázky nebo předměty)

–  činnostní formou výuky naučit žáky jednoduchá základní pravidla gramatiky a základní zdvořilostní fráze

–  základní fráze a obraty procvičovat s pomocí CD a manuálních činností zahrnutých v pracovním sešitě

–  s pomocí obrázků nebo předmětů vytvářet a obměňovat první krátké rozhovory

–  rozumět jednoduchým pokynům v anglickém jazyce a reagovat na ně

–  vést žáky k získání schopnosti číst s porozuměním přiměřené jednoduché texty v anglickém jazyce

–  získávat první poznatky o zemích, kde se mluví anglicky

–  postupně začít chápat význam znalosti angličtiny pro život

–  aktivní účastí žáka na výuce anglického jazyka ho vést ke schopnosti jednoduše komunikovat s využitím prvních poznaných slov a frází

Při činnostním vyučování anglickému jazyku ve 3. ročníku vyučujeme:

a)  komunikační dovednosti (schopnost domluvit se v angličtině)

b)  slovní zásobu, čtení a porozumění řeči psané; porozumění řeči mluvené,

c)  mluvnici a pravopis;

d) dramatickou výchovu

e)  základní poznatky o anglicky mluvících zemích

B) Charakteristika výuky:

Výuka anglického jazyka v 1. období tvoří úvod do cizojazyčného vzdělávání žáků. Proto je v tomto období nejdůležitější probuzení zájmu o výuku angličtiny a vytváření pozitivního vztahu k učení cizímu jazyku. Abychom toho dosáhli, musí být vyučovací hodiny angličtiny v průběhu celého roku prostoupeny zajímavostmi a pro žáky poutavými činnostmi, hrami a písničkami. Při výuce je třeba pracovat s vhodnými učebnicemi a pomůckami zpracovanými přiměřeně k věku dítěte.

V tomto období se snažíme, aby žák porozuměl vyslechnutému sdělení, uměl ho opakovat, aby uměl použít naučená slova v jednoduchém spojení, aby dovedl základní slova a jednoduché věty přečíst a slova i zapsat, popřípadě k nim nakreslit obrázek.

Výuka jazyka vychází z jeho praktického použití. Výklad pravidel gramatiky je omezen na nezbytně nutné minimum potřebné k tvorbě jednoduchých vět. Slovní zásoba je volena především z okruhu zájmů dětí tohoto věku. Slova jsou vázána do vzájemných souvislostí. Upevňování, procvičování a využití slovní zásoby v jednoduchých větách spojujeme vždy s činnostmi s konkrétním předmětem, obrázkem – s tzv. názorem, a to v každé hodině. To je základem k tomu, aby se anglickému jazyku učil každý žák s chutí  a věřil, že bude mít úspěch.

Využíváme zvukových nahrávek, anglických říkanek a písniček, z nichž některé se žáci učí zpaměti.

C) Obsah učiva:

–  odlišné hlásky – jejich fonetický přepis pro čtení výslovnosti v učebnici (ve slovníku), například ve slovech: black, white, a dog, the dog, three

–  odlišná výslovnost hlásek, které známe z češtiny, například ve slovech: red, a pig, a kitten, a teddy, I have, is

–  odlišný pravopis – náhled do problematiky, která bude uceleně vyučována v dalších ročnících, ve 3. ročníku pouze:

• němé e: have

• odlišné psaní hlásek: grey, fish, a chicken

• dvojí čtení: zavřená (otevřená) slabika: a cat / a cake atd.

• ustálený pravopis: green, leaf, yellow, a kitten, a teddy

• slova souzvučná (homonyma): two / too ...

–  člen jako součást podstatného jména:

• počitatelná a nepočitatelná podstatná jména

• nácvik použití členu na skutečnosti prožívané žákem spolu s učitelem ve třídě

–  podstatná jména – množné číslo pravidelných podst. jmen: the toys, the cats

–  osobní zájmena:

• kvůli obtížnosti vyučujeme pořadí:           1. osoba: I, we

                                                         2. osoba: you

                                                         3. osoba: it, they, he (Mr. Black), she (Ms Black);

–  některá zájmena přivlastňovací: my, your 

–  spojení přídavného + podstatného jména: a little dog, a big house

–  spojení zájmena přivlastnovacího + podstatného jména: my teddy, my doll

–  spojení číslovky základní + podstatného jména: one cat, two cats

–  základní slovesa – přítomný čas prostý

• časování základních probíraných sloves: I work, you work...

• časování nepravidelného slovesa „to be“ (kladné i záporné věty, tvoření otázky: I am, You are not. Is he?

• časování nepravidelného slovesa „to have“ – kladné věty

• ustálená spojení s modálním slovesem „can“ – kladné věty a otázky: I can write (umím). Can I have... ? (mohu)

• ustálené slovní spojení se  slovesem „like“: I like cats.

–  základní slovesa – přítomný čas průběhový (jen kladné věty)

–  základní předložky: in, on, under

–  věty oznamovací – větné vzory: I have a cat. This is a cat. It is on the table. There is a book. I work. I work at a shop.  I like my job. I am working now..I can write. (umím) Can I have a cake? (mohu)...

–  věty rozkazovací – pokyny: Give me a pen! Help me! Write! Draw! Open your book! Shut your book! Sit down! Stand up! Come in!...

–  věty tázací – obrácený slovosled: She is. – Is she?

V 1. pololetí poskytneme dětem nezbytný úvod do jazyka:

–  seznamujeme je s anglickými hláskami na základě názvů barev, hraček a čísel

–  nacvičujeme správnou výslovnost a čtení celých vět na krátkých příbězích

–  učíme děti mluvit ve vzorových větách, jejichž smysl je dán dramatizací, činností s předměty nebo s obrázky

–  naučíme děti rozumět jednoduchým větám a pokynům ve třídě

–  radost z uměleckého prožitku s použitím anglického jazyka poskytneme nácvikem velmi jednoduchých básniček a říkadel (žáci je mohou obměňovat s využitím osvojené slovní zásoby)

V 2. pololetí se výuka zaměří na „technické“ vědomosti nutné pro správné použití základů jazyka:

–  postupně nacvičujeme čtení fonetického přepisu angličtiny

–  postupně probíráme a opakujeme tvary jednotného a množného čísla podstatných jmen, zájmena osobní – podměty, shodu podmětu s přísudkem, závazný slovosled anglické věty 

Výuka gramatiky probíhá současně s vytvářením jednoduchých vět, kde se potřebné výrazy a spoje procvičují. Žáci se naučí větám rozumět, číst je a opakovat. Protože jim rozumějí a znají některá slovíčka, mohou je obměňovat. Ptají se jeden druhého, odpovídají na spolužákovy otázky. tímto způsobem probíhá výuka gramatiky s pomocí činností v průběhu celého roku, jak je uvedeno už v bodě B.

D) Praktické dovednosti:

– žák pozdraví při setkání a loučení

– požádá o něco a poděkuje, umí specifikovat určitý počet

– jednoduše objedná nejběžnější jídlo a pití v restauraci

– naváže konverzaci s novým kamarádem – cizincem, představí se a zeptá se na jméno, zeptá se na věk a řekne svůj, řekne, co má a co nemá rád

– čte s porozuměním jednoduchý text

– rozumí jednoduchému pokynu a dovede ho splnit

– získá jazykovou zběhlost pro schopnost obměny jednoduché informace

– slovní zásoba se pohybuje v rozsahu 70 slov, z nichž 20% tvoří základní kameny anglické gramatiky 

– zpaměti reprodukuje několik básniček, říkanek a písniček v angličtině

Děti získají skutečný základ pro další studium anglického jazyka v těchto oblastech:

a)  Oblast fonetiky: rozlišují anglické hlásky od českých a umí je vyslovit.

b)  Oblast slovní zásoby: barvy, čísla, běžné hračky a zvířata, osoby, příbuzenské vztahy, jídlo, pojmy: ten, nějaký, malý, velký, starý, ano, ne, Mr., Ms.

c)  Oblast mluvnice: člen určitý a neurčitý, jednotné a množné číslo podstatných jmen, užívání sloves v přítomném čase prostém, slovesa mít, mít rád, být, užívání sloves v přítomném čase průběhovém (kladné věty), zájmena osobní - podměty a jejich použití ve větě, některá zájmena přivlastňovací, předložkové vazby s „on, in, under“.

 

 

Poznámka:

Vzhledem k tomu, že anglickému jazyku je ve 3. ročníku věnováno dostatečné množství hodin, je možné naučit všemu základnímu učivu žáky ve škole. Domácí příprava potom slouží pouze k upevňování dobře naučených obratů.

 

 

Očekávané výstupy - 1. období

receptivní, Produktivní a interaktivní řečové dovednosti

Žák:

        vyslovuje a čte foneticky správně v přiměřeném rozsahu slovní zásoby

        rozumí jednoduchým pokynům a větám, adekvátně na ně reaguje

        rozlišuje grafickou a mluvenou podobu slova

        pochopí obsah a smysl jednoduché, pomalé a pečlivě vyslovované konverzace dvou osob s dostatkem času pro porozumění

        používá abecední slovník učebnice

 


 

Vzdělávací oblast:

Matematika a její aplikace

Vzdělávací oblast je v 1. – 3. r. realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu:

Matematika

A) Výchovně vzdělávací cíle:

        osvojování základních matematických pojmů na základě aktivních činností každého žáka;

        důraz na porozumění základním pojmům matematiky a jejich vzájemným vztahům;

        rozvíjení zkušeností s matematickým modelováním pomocí činností, kterými se žáci učí poznávat a nalézat situace, které dokážou matematicky popsat;

        využívání zkušeností žáků z domova i ze života kolem nich;

        prostor pro aktivní projev žáka – vymýšlení úloh žáky, využití jejich zájmů, komunikace mezi žáky, efektivní využívání osvojených poznatků;

        grafické projevy žáka – od kresleného obrázkového názoru k náčrtům;

        postupné osvojování prvních matematických pojmů, početních výkonů, postupů, základů jazyka matematiky a způsobů jejich užití.

B) Charakteristika výuky:

Matematické vzdělávání v tomto období pomáhá žákům vnímat význam matematiky v životě. Žáci se učí vyjadřovat pomocí čísel. Matematika rozvíjí pozornost, vytrvalost, schopnost rozlišovat, objevovat, vytvářet různé situace. Žáci se učí svoji práci kontrolovat, srovnávat, učí se sebedůvěře, slovně i písemně vyjadřují výsledky svého pozorování. S vyjadřovacími schopnostmi se rozvíjí jejich schopnost uvažovat.

Vzdělávací oblast matematika je tvořena čtyřmi tematickými okruhy:

a) Číslo a proměnná:

V tomto tematickém okruhu si žáci postupně osvojují aritmetické operace (porovnávání, zaokrouhlování, sčítání, odčítání, násobení, dělení). Přitom se dbá na tři složky:

–  dovednost (provádění početních operací);

–  algoritmické porozumění (proč je práce prováděna předloženým postupem, důraz na činnostní provedení a pozorování žáků, hovor o pozorovaném);

–  významové porozumění (umět operaci propojit na reálné situace – nejlépe za pomoci individuálních činností, matematizace reálných situací).

b) Závislosti a vztahy:

Žáci si v tomto tematickém okruhu na základě pozorování uvědomují změny a závislosti známých jevů. Porovnávají velikosti věcí a čísel. Pomocí svých činností postupně pochopí, že změnou může být zvětšení, zmenšení, růst, pokles. Na poznání a pochopení závislostí navazuje v dalších obdobích práce s tabulkami, diagramy a grafy.

c) Geometrie v rovině  a v prostoru:

Žáci se v tomto tematickém okruhu učí objevovat, rozlišovat a určovat základní geometrické rovinné a prostorové útvary. Geometricky modelují reálné situace, hledají geometrické útvary ve svém okolí a pojmenovávají je. Učí se měřit délku, poznávají základní jednotku délky. Učí se základy grafického projevu v geometrii.

d) Slovní úlohy:

Jejich řešení je do značné míry nezávislé na znalostech a dovednostech školské matematiky. Při nich je třeba uplatňovat uvažování žáků, které později přechází v logické myšlení. Učí se řešit jednodušší úlohy z reálného světa, analyzovat reálné situace, pochopit problém, utřídit údaje, pomocí konkrétního názoru situaci modelovat, následně řešit a formulovat odpověď.

Matematika svým charakterem vyžaduje činnostní pojetí.

Do první třídy přicházejí děti s nestálou a rozptýlenou pozorností, mnozí neumějí naslouchat. Hodiny matematiky dávají prostor k tomu, aby se žáci učili pozorně naslouchat slovům učitele. Pojmy čísel první desítky a početní výkony s nimi prováděné se vyvozují zásadně pomocí žákovských pomůcek a to hlavně konkrétních věcí a dále pomocí zástupného názoru a obrázků. Vždy ve spojení s manipulací každého žáka s uvedenými pomůckami. Tyto činnosti pomáhají lehce podchytit pozornost žáků. To také napomáhá tomu, že lze brzy individuálně pracovat s celým žákovským kolektivem, docílit pozornosti všech žáků. Pomůcky v rukou žáků a činnosti s nimi umožňují učiteli okamžitou zpětnou vazbu a možnost reagovat na úroveň zvládnutí učiva žáky.

Velmi dobrým prostředkem k rozvoji pozornosti i k projevu míry pochopení probíraného matematického učiva jsou hovory žáků k činnostem, při kterých početně vyjadřují své zkušenosti. Rozvíjí se přitom schopnost žáka vyjadřovat své myšlenky, posiluje se sebedůvěra žáka v jeho schopnosti.

Výchova pozornosti a sebedůvěry je úzce spjata s výchovou smyslu pro zodpovědnost, nyní za vlastní práci ve škole a za její výsledky, později pak za práci prováděnou v zaměstnání. Smysl pro odpovědnost za vlastní práci je úspěšně vytvářen, je-li žák brzy veden k samokontrole. Tomu je v materiálech připravených pro činnostní výuku věnováno hodně prostoru.

Velký význam v matematice má aktivita žáků. Činnostní formy učení dávají dostatek možností k jejímu neustálému podněcování.

Činnostní učení matematice není založeno na výsledcích, které se objeví hned po jedné hodině činností zařazených do výuky náhodně, odděleně. Toto učení naopak vyžaduje aplikaci činností do celého souboru hodin. Uvědomujeme si, že ani jeden návyk se nemůže vytvořit jen v jedné hodině. Ani jeden matematický pojem nemůže být utvrzen během jedné vyučovací hodiny. Je nutné v řadě po sobě následujících vyučovacích hodin nechat daný pojem postupně objevit a přijmout všemi žáky, poznané učivo krátce v každé hodině procvičovat a nechat ho obohacovat novými žákovskými nápady a zjištěními. Každá vyučovací hodina, která je zařazena do určitého systému činností, svým dílem přispívá k vytvoření a upevnění vykládaného pojmu. Každá vyučovací hodina také individuálně přibližuje žákovi určité nové vědomosti. Proto musí každý žák dostat dostatečný prostor k pochopení učiva a k dovednosti o něm hovořit.

V systému vyučovacích hodin činnostního učení matematice vyplývá nové učivo z předcházejícího a zároveň je základem a oporou pro učivo následující. Za tohoto předpokladu se často stává, že žáci nové učivo objeví sami a často jim ani nepřipadá nové. K tomu učitel žákům dopomáhá určitým upozorněním, otázkou nebo doporučením, co pozorovat. Žákům je třeba dát dostatečný prostor na objev poznávaného jevu i na jeho zvládnutí a procvičení.

K osvojení si nového učiva a ke zkonkrétnění vytvářených pojmů vedeme žáky především prostřednictvím individuálních činností se zvolenými konkrétními pomůckami. Velkou mírou přitom napomáháme rozvoji správného uvažování žáků.

 

Řešení slovních úloh formou individuálních činností spolu se slovním vyjádřováním úloh a odpovědí žáky, můžeme hodnotit jako nejmocnější prostředek rozvoje chápavosti dětí. Při tomto učení dovedeme postupně všechny žáky k tomu, že se dovedou o učeném jevu vyjadřovat v matematice jasně, souvisle a přesvědčivě.

Činnostní učení matematice, je prakticky ověřený nástroj, pomocí něhož učitel snadno upoutává pozornost žáků, probouzí jejich představivost a postupně uvádí do pohybu myšlení každého žáka.

Při řešení slovních úloh je žák jejich tvůrcem, vynálezcem i řešitelem. Úsilí, které při tom žáci vynakládají, působí příznivě na jejich rozumový vývoj. Rozvíjena je přitom i samostatnost žáka a jeho tvořivost.

Podmínky pro dosažení dovednosti žáka správně řešit slovní úlohy jsou:

        provádění různých praktických činností, které znázorňují určitou úlohu

        pokus o samostatné vyhledávání cesty řešení žákem a o vyjádření odpovědí náležející k dané úloze

        samostatné vymýšlení a formulování úloh podobných úlohám právě řešeným

        vymýšlení úloh příbuzných (s blízkým praktickým obsahem) žáky a předkládání obdobných úloh k řešení učitelem

        řešení obtížnějších úloh až po dokonalém zvládnutí úloh jednoduchých

 

Při řešení slovních úloh se ukazuje, že někteří žáci teprve po řešení úloh ze života tak, jak ho znají, začínají chápat smysl, cíl a význam řešení slovních úloh.

Učebnice a pracovní sešity, které jsou připravené k činnostnímu učení matematice, předkládají mnoho slovních úloh ze života, čímž jsou také dětem blízké a jasné. Metodické postupy v nich zvolené nejsou jednotvárné, upoutávají žáky, budí jejich zájem, mobilizují jejich pozornost.

Dosažení dobrých výsledků v hodinách matematiky vyžaduje:

–  naučit žáky pozorně vnímat, co říká a dělá učitel a co odpovídají spolužáci

–  učit žáky soustředit se na své činnosti, hovořit o nich, reagovat na upozornění učitele, vnímat práci a vyjadřování spolužáků

–  pravidelným zařazováním činností do výuky dosáhnout při nich zručnosti žáků

–  používat činnostních metod k dosažení aktivity žáků a jejich spoluúčasti při učení

–  individuální účast každého na řešení a pozorování předloženého problému

–  poskytnout každému žákovi dostatečný prostor k tomu, aby měl možnost vniknout do podstaty problému, o kterém se hovoří ve vyučování – porozumět učební látce

–  pestré změny forem práce v průběhu roku, rozmanitost používaných pomůcek a tím dosažení zajímavosti výuky

–  každodenní činnosti žáků a každodenní zpětnou vazbu mezi učitelem a žáky, to pak pomáhá učiteli vnímat a rozvíjet osobnost každého z nich

–  aby vyučování matematice mělo nejen vzdělávací, ale i výchovný charakter, neboť tam kde tomu tak není, nebývá ani dobrý prospěch

–  do vyučování často zařazovat úlohy, v nichž se odráží život obklopující dítě, to co dítě vidí, v čem má přímou účast, to potom snadno zařazuje do svých početních úvah a myšlenek

–  časté sestavování úloh ze života samotnými žáky, neboť tvorba úloh, otázek a odpovědí napomáhá dobrému zvládnutí učiva, obměny slovních úloh

–  propojování výuky matematiky s ostatními předměty, zvláště s prvoukou

Při vyučování matematice v prvním období základního vzdělávání při probírání určitého učiva:

        seznámíme žáky s prvním pojetím daného problému a motivujeme je

        užitím názorných pomůcek a konkretizací vedeme žáky postupně k pochopení problému, který je dán novou učební látkou

        provádíme třídění a srovnávání naučených vědomostí s vědomostmi již osvojenými

        provádíme cvičení s praktickým užitím získaných vědomostí

        necháváme žáky samostatně vymýšlet slovní úlohy, které vycházejí z jejich zkušeností

        provádíme cvičení k zautomatizování určité početní operace

        necháváme žáky při praktických činnostech objevovat potřebu nového početního výkonu

        látku pro počítání zpaměti volíme tak, aby přispívala k dosažení dobrého zvládnutí probíraného učiva

 

V prvním období základního vzdělávání necháváme žáky pod vedením učitele matematické poznatky objevovat a formulovat je svými slovy. Učitel pak matematický pojem upřesní a správně ho formuluje.

Zdůrazňujeme potřebu častého zařazování počítání zpaměti, a to po celé první období základního vzdělávání. Při počítání s malými čísly by nikdy nemělo být počítání zpaměti nahrazováno písemných počítáním.

Po celé první období se v matematice kladou základy počítání zpaměti. Žáci se učí způsoby pamětného sčítání, odčítání, násobení a dělení v oboru do 100 i do 1000. Řešení slovních úloh zpaměti je třeba vždy spojovat s žákovým vysvětlením, jak k výsledku dospěl. V průběhu 1. – 3. ročníku je třeba, aby každý žák vyřešil mnoho jednoduchých slovních úloh. To není možné realizovat tehdy, pokud bychom měli zároveň vyžadovat klasické zápisy každé úlohy. Při řešení slovních úloh zpaměti může žák používat konkrétní názor, nákres, náčrt a jiné svoje zobrazení a z něho formulovat výsledek a vysvětlit, jak k němu dospěl. U celé řady slovních úloh řešených činnostně zpaměti mohou žáci objevit několik způsobů řešení úlohy. Zájem žáků o počítání zpaměti se dobře probouzí vhodnou motivací, spojováním řešení slovních úloh s individuálními činnostmi, častým vymýšlením slovních úloh žáky samotnými, a poznáním, že je v jejich schopnostech úlohy řešit.

C) Obsah učiva

1. ročník

– vytváření představ o jednotlivých číslech na základě názoru

– přirozená čísla 1 až 5 – numerace, vidění počtu věcí do 5

– rozklady čísel

– tvoření slovních úloh žáky bez užití početních výkonů (ze začátku i bez znalosti číslic)

– porovnávání počtu věcí

– sčítání a odčítání přirozených čísel spojené s manipulačními činnostmi (do 5)

– slovní úlohy doplněné příkladem (do 5)

– přirozená čísla 1 až 10 – numerace, vidění počtu věcí do 10

– rozklady přirozených čísel do 10

– sčítání a odčítání přirozených čísel v oboru do 10, názorné zavedení pomocí činností

– jednoduché slovní úlohy ze života řešené na základě manipulace í s věcmi i s penězi

– orientace v prostoru (před, za, vedle, vpravo, vlevo, dole, nahoře)

– automatizace spojů sčítání a odčítání do 10

– porovnávání počtu věcí, porovnávání čísel bez zápisu znamének nerovnosti

– přirozená čísla do 20 – numerace

– sčítání a odčítání v 2. desítce s využitím analogie s 1. desítkou (bez přechodu přes desítku), analogie musí vyplynout z individuálních činností žáků

– vztahy o několik více, o několik méně

– slovní úlohy ze života (obor do 20)

– poznávání geometrických tvarů, rovinných obrazců a těles – využití vhodných stavebnic, stavby podle předlohy i podle fantazie

 

Výuka matematiky má v 1. ročníku činnostní charakter. Vysvětlování početních výkonů se v 1. a 2. ročníku provádí na základě činností se skupinami předmětů. Názornému počítání slouží též jednoduché obrázky a značky kreslené dětmi. Při vytváření pojmu čísel a početních výkonů se přechází od činností s trojrozměrnými předměty k připraveným pomůckám (kolečka, peníze, vystřižené obrázky) až ke kreslenému názoru v pracovních sešitech a názoru demonstračnímu. Také vytváření slovních úloh a jejich obměny vychází z věcného názoru, především je však třeba využívat individuálních žákovských zkušeností.

Velmi vhodným tématem slovních úloh je obchodování spojené s manipulací s pomůckou „papírové mince a bankovky“.

Matematika celého 1. ročníku je vyučována hlavně v souvislosti s učivem prvouky, ale také v souvislosti s učivem českého jazyka (vymýšlení slovních úloh, vytváření otázek, vyjadřování se k činnostem).

Podle podmínek školy se mohou děti ve vyučování seznamovat s prací na počítači a využívat v matematice jednoduché počítačové programy a hry obsahující procvičování vidění počtu věcí, přiřazování čísla k určitému počtu věcí, porovnávání počtu věcí a čísel a též  procvičování početních výkonů.

Tyto dovednosti dále rozvíjíme v následujícím 2. a 3. ročníku základního vzdělávání. Vhodných počítačových her a programů lze využívat k procvičování učiva nejen matematiky, ale i dalších vyučovacích předmětů.

2. ročník:

–  opakování učiva z 1. ročníku:

•  rozklady čísel do 10

•  numerace do 20

•  porovnávání čísel

•  automatizace spojů sčítání a odčítání do 20

•  jednoduché slovní úlohy spojené s názorem

–  sčítání a odčítání s přechodem přes desítku vyvozené na základě manipulačních činností žáků

–  přirozená čísla do 100 – numerace - vytváření představ čísel na základě názoru:

•  posloupnost přirozených čísel

•  počítání po desítkách, počítání po jednotkách v různých desítkách

•  čtení a zápis čísel, číselná osa

•  porovnávání čísel pojmenovaných i nepojmenovaných

•  zaokrouhlování čísel na desítky na základě práce s číselnou osou

–  sčítání a odčítání v oboru do 100

•  sčítání a odčítání násobků 10

• přičítání jednociferných čísel k celým desítkám i jejich odčítání od celých desítek  (typy: 30 + 7; 90 – 8)

•  sčítání a odčítání v jednotlivých desítkách s využitím analogie s počítáním v 1. desítce vyplývající z individuálních činností žáků s pomůckami

   (typy:  32 + 6;  57 – 4)

•  sčítání a odčítání s přechodem desítek

   (typy:  49 + 5;  25 + 30;  71 – 4;  93 – 20;  80 – 15)

•  sčítání a odčítání dvojciferných čísel (typy:  23 + 41;  68 – 34), počítání s „penězi“

•  vytváření jednoduchých slovních úloh k jednotlivým typům příkladů na sčítání a odčítání (využití při obchodování);

–  názorné zavedení násobilky 1, 2, 5, 10, 3, 4, které je odvozeno z opakovaného přičítání stejných čísel

–  činnosti vedoucí k pochopení násobilky a jejímu procvičování

–  slovní úlohy, které vedou k pochopení úsudku několikrát více (s využitím peněz)

–  geometrické tvary rovinné a prostorové, hry s tvary, modelování, rozlišování modelů těles i geometrických tvarů ve svém okolí

–  rozvíjení prostorové představivosti – stavebnice, soubory krychlí, apod.

–  rovné a křivé čáry

–  praktické měření délek, jednotky délky: metr, centimetr

        jednotky času (hodina, minuta), poznávat, kolik je hodin na hodinách ručičkových i digitálních, orientace v čase

 

Výuka matematiky ve 2. ročníku má i nadále činnostní charakter. Všechny činnostní a počtářské dovednosti získané v 1. ročníku se využívají a dále rozvíjejí. Pokračuje též rozvoj řečových dovedností žáků. Postupně se u žáků vytváří dovednost matematického vyjadřování.

Číselný obor se rozšiřuje do 100 činnostně, hlavně na základě manipulací s „penězi“ a za využití obrázkového názoru. Zdůrazňuje se řešení slovních úloh, neboť při jejich řešení se rozvíjí logické myšlení žáků a současně se upevňují a automatizují početní výkony. Automatizace početních výkonů vzniká na základě dokonalého pochopení probíraných algoritmů. Matematické dovednosti se ve 2. ročníku rozšiřují o početní operaci – násobení, která je vyvozována na základě činností s konkrétním názorem.

Násobení má přitom žák možnost objevit z opakovaného sčítání. Činnosti vedoucí k tomuto objevu a jeho ověřování je třeba provádět s různými pomůckami, vhodnou pomůckou jsou peníze. Spoje násobilek 2, 5, 10 se v podstatě připravují již od 1. ročníku při opakovaném přičítání určitého čísla. Ve 2. ročníku tuto zkušenost žáků využijeme. Na základě činností žáci pochopí princip násobení a později i to, jak lze násobilky využít v praktickém životě. Obojí je základním předpokladem ke tvorbě slovních úloh na násobení žáky a k pozdější postupné automatizaci násobilkových spojů.

Geometrie ve 2. ročníku má motivační charakter. Je především zaměřena na hry s prostorovými a rovinnými tvary. Průpravou pro pozdější provádění náčrtů v geometrii je ve 2. r. kreslení různých rovných a křivých čar, jednotažek apod. Měření délek se provádí na konkrétních předmětech.

3. ročník:

–  opakování učiva z 2. ročníku:

    • počítání do 20 s přechodem přes 10

    • numerace do 100

    • sčítání a odčítání v oboru do 100

    • slovní úlohy vedoucí k sčítání a odčítání i k porovnávání o několik více, o několik méně

    • sčítání a odčítání do 100, příklady typu:  36 + 17;  65 – 28

–  příprava písemného sčítání a odčítání do 100 na základě činností s pomůckami „desítky koleček“, „papírové mince a bankovky“

–  slovní úlohy vedoucí k porovnávání rozdílem

–  násobení a dělení v oboru násobilek do 100, automatizace spojů

–  slovní úlohy vedoucí k násobení a dělení a rozlišování úsudků několikrát více, několikrát méně a jejich obměny

–  na základě manipulačních činností rozlišovat úsudky: o několik více, o několik méně, několikrát více, několikrát méně

–  násobení dvojciferných čísel jednociferným číslem (velká násobilka vyvozená činnostními postupy s oporou o zapsaný příklad)

–  užití závorek v příkladech se dvěma početními výkony

–  přirozená čísla v oboru do 1 000 – numerace:

•  vytvoření představy čísel na základě názoru: činnosti žáků s pomůckami „papírové mince a banovky“, „čtvercová síť“

•  posloupnost přirozených čísel, počítání po stovkách, desítkách, jednotkách

•  čtení a zápis čísel

•  práce s číselnou osou (využití čtverečků s napsanými čísly k manipulaci)

•  porovnávání čísel

•  zaokrouhlování čísel na stovky, na desítky

– sčítání a odčítání v oboru do 1 000:

•  sčítání a odčítání zpaměti příklady typu:

   241 + 7;  325 – 3;  530 + 40;  490 + 60;  380 – 20;  240 – 50; 300 – 8;  600 – 40

   (při sčítání a odčítání zpaměti má nejvýše jedno číslo všechny tři číslice různé od nuly)

– seznámení  s písemným sčítáním dvou trojciferných čísel, odhady výsledků

        seznámení s písemným odčítáním dvou trojciferných čísel, kontrola výpočtu sčítáním

        slovní úlohy s jedním početním výkonem a jejich obměny, nácvik jejich zápisů,

        seznámení s prováděním odhadu předběžného výsledku řešení slovních úloh

–  slovní úlohy se dvěma početními výkony, využití námětů z obchodování

–  rýsování přímek, vzájemná poloha (rovnoběžky, různoběžky), průsečík přímek

–  bod ležící na přímce a mimo přímku, úsečka a její označování, odhadování a měření délky

–  jednotky délky (metr, centimetr, milimetr, kilometr), jejich rozlišování, vytvoření správné představy o velikosti jednotek na základě činností, jednoduché převody (m, cm, km)

        čtverec a obdélník – jejich náčrty kreslené do čtvercové sítě i volně na papír

        rozvoj prostorové představivosti (stavby z krychlí na vrstvy), stavby podle předlohy

        tělesa kolem nás – poznávání geometrických tvarů

–  jednotky času (hodina, minuta, vteřina), jednoduché převody, orientace v čase

Vyučování matematice ve 3. ročníku je stejně jako v předcházejících ročnících názorné, často spojené s aktivní činností všech žáků. Žákovských činností využíváme při výkladu i procvičování učiva. Velmi vhodné jsou činnosti s pomůckami „desítky koleček“ a „papírové mince a bankovky“, např. při obchodování, činnostní práce na číselných osách (využití čtverečků z tvrdšího papíru, nejlépe o straně 2 cm), činnosti s „dvoubarevnými kolečky“ (názorné rozlišování úsudků).

S numerací a počítáním v číselném oboru do 1000 je třeba začít až po dokonalém zvládnutí numerace a počítání v oboru do 100 pokud možno všemi žáky. Rozšíření číselného oboru do 1000 je zařazováno až do 2. pololetí 3. ročníku. Proto se dobré zvládnutí všeho učiva náležejícího do číselného oboru do 1 000 nemůže předpokládat u všech žáků na konci 3. ročníku.

Pojetí početních výkonů, jak byly vysvětleny v 1. a 2. ročníku, se ve 3. ročníku nemění. Ve 3. ročníku se algoritmy početních postupů pamětného počítání rozšiřují o seznámení žáků s algoritmy písemného sčítání a odčítání. Zvládnutí algoritmů písemného sčítání a odčítání nepatří do závěrečné klasifikace ve 3.ročníku. Slovní úlohy tvoří nedílnou součást učení početních výkonů. Velký význam mají slovní úlohy, které využívají číselné údaje z prostředí, které žáci znají.

Zařazování počítačových programů k procvičování učiva matematiky může být ve 3. ročníku pro žáky velmi oblíbenou činností.

V geometrii je třeba vést žáky tak, aby rozuměli krátkým textům úloh s geometrickým obsahem a aby dokázali popsat jednoduchý geometrický obrázek.

D) Očekávané výstupy na konci 1. období výuky matematice:

ČÍSLO A POČETNÍ OPERACE

Žák:

        používá přirozená čísla k modelování reálných situací, počítá předměty v daném souboru, vytváří soubory s daným počtem prvků

        čte, zapisuje a porovnává přirozená čísla do 1 000, užívá a zapisuje vztah rovnosti a nerovnosti

        užívá lineární uspořádání; zobrazí číslo na číselné ose

        provádí zpaměti jednoduché početní operace s přirozenými čísly

        řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje a modeluje osvojené početní operace

 

ZÁVISLOSTI, VZTAHY A PRÁCE S DATY

Žák:

        orientuje se v čase, provádí jednoduché převody jednotek času

        popisuje jednoduché závislosti z praktického života

        doplňuje tabulky, schémata, posloupnosti čísel

 

GEOMETRIE V ROVINĚ A V PROSTORU

Žák:

        rozezná, pojmenuje, vymodeluje a popíše základní rovinné útvary a jednoduchá tělesa; nachází v realitě jejich reprezentaci

        porovnává velikost útvarů, měří a odhaduje délku úsečky

        rozezná a modeluje jednoduché souměrné útvary v rovině

 

Matematika v tomto období rozvíjí paměť žáků, jejich představivost, tvořivost, klade základy logického úsudku.

Matematické vzdělání přispívá k formování osobnosti žáků, rozvíjí důslednost, tvořivost sebedůvěru, sebekontrolu aj.

V systému individuální práce se slabšími žáky v matematice v prvním období základního vzdělávání má mimořádně velký význam správné a hojné používání názorných pomůcek, kreslených znázorňování, cvičení v sestavování vlastních úloh a jejich řešení, počítání zpaměti.

Systém činnostního učení, který používáme, ukazuje, že se v pedagogické praxi při učení základů matematiky v prvním období základního vzdělávání, nemusí vyskytovat beznadějné situace. Při dodržování základních zásad a metod činnostního učení, dosahujeme uspokojivých výsledků i u žáků s diagnostikovaným opožděným vývojem nebo různými „dys“ problémy.

 


 

Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět

Vzdělávací oblast je v 1. – 3. r. realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu prvouka.

Prvouka

A) Výchovně vzdělávací cíle:

        učit žáky pozorovat přírodní jevy a orientovat se v prostoru a čase

        na základě činností a pozorování vytvářet nové představy o jednoduchých, chápání žáků dostupných ale podstatných věcech a jevech, které je obklopují doma, ve škole, v obci

        vést  žáky k tomu, aby předměty a jevy pojmenovávali a vyjadřovali o nich své myšlenky, soudy, názory

        učit žáky, aby na základě svých vlastních zkušeností docházeli k jednoduchým pojmům a objevování souvislostí

        vytvářet u žáků pozitivní vztah k rodině, spolužákům, škole, domovu i k přírodě a rozvíjet pozitivní vlastnosti žáků

        dát žákům základní poučení o lidském těle a ochraně zdraví

        naučit žáky cílevědomému osvojování základních hygienických návyků a návyků kulturních

B) Charakteristika výuky:

Cíle jsou naplňovány prostřednictvím využívání vlastních zkušeností žáků. Učitel řídí vyučování tak, aby žáci docházeli k novým poznatkům zejména na základě vlastních činností a přímého pozorování. Žáci mohou různé věci a jevy pozorovat např. při řízených činnostech, na vycházkách, při pokusování, při zacházení s různými nástroji a předměty. Činnostní vyučování prvouce podněcuje aktivitu všech žáků. Průběžně a v souvislosti s různými vyučovacími předměty vedeme žáky k tomu, aby výsledky svých pozorování, zjištění a objevování zaznamenávali různými způsoby, tj. výtvarně i písemně.

V tomto období využíváme co nejvíce regionálních přírodních i společenských jevů.

Charakteristické pro výuku prvouky v 1. období základního vzdělávání je její prolínání s učivem ostatních předmětů. Právě toto prolínání témat dává možnost vytváření mnoha malých projektů, které výuku obohatí a učivo spojí se životem kolem dětí. Výuku prvouky vhodně doplňují obrazy, videozáznamy, filmy, besedy, vycházky, exkurze atp.

V prvouce se věnujeme:

        poznávání věcí – jejich vlastností a zařazujeme je do přírodního a společenského dění

        výchově smyslového vnímání a způsobům pozorování určitých předmětů a jevů

        základům jazykového vyjadřování – využíváme českého jazyka (výslovnost, vyprávění, říkadla, básně, písně, pohádky,…)

        procvičování  pozornosti, paměti, představivosti, obrazotvornosti,…

        ochraně přírody, kulturních památek a výsledků lidské práce

        technické výchově (spojení s výtvarnou výchovou a praktickými činnostmi)

        pohybové výchově (ve spojení s tělesnou výchovou a hudební výchovou)

        zdravotní výchově a znalosti lidského těla, režimu dne

        mravní výchově (vytváření správných návyků a vztahů k lidem)

C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících:

1. ročník

        škola a její blízké okolí, cesta do školy, bezpečnost

        pracovní návyky a vhodné chování ve škole i mimo školu

        příroda na podzim v lese, v sadu, na zahradě a na poli

        rodina a život v rodině

        zima a zimní svátky, bezpečnost, živočichové a rostliny v zimě

        člověk a péče o zdraví, základní hygienické návyky

        zdravá výživa, režim dne

        příroda, rostliny a živočichové na jaře

        nejznámější ptáci a domácí zvířata

        dny v týdnu, roční období, orientace v čase

        nejznámější povolání a výrobky řemeslníků

        dopravní výchova – bezpečnost

        příroda v létě

V 1. ročníku se žáci učí pozorovat rostliny, zvířata a věci, které je obklopují ve škole, doma, venku. Učí se všímat si změn v přírodě, které mohou během roku pozorovat a všímají si, jak tyto změny zasahují do života lidí i zvířat.

Učivo je využíváno v průběhu celého roku v matematice, často je propojováno i s ostatními vyučovacími předměty. Jednotlivé činnosti mohou být vhodně kombinovány a propojovány i v jiných časových celcích než je jedna vyučovací hodina.

2. ročník

        škola a organizace školního života

        cesta do školy – bezpečnost, dopravní výchova

        změny v přírodě na podzim, živočichové ve volné přírodě (využití učiva 1. r. a jeho rozšíření), mezipředmětové vztahy (zejména s českým jazykem)

        zelenina a její druhy

        ovocné stromy a jejich plody

        rodina, náš domov, obec, vlast

        proměny přírody v zimě, zimní sporty

        člověk, poučení o lidském těle, nemoc a úraz, první pomoc

        potraviny a správná výživa

        čas, orientace podle hodin, kalendářní rok

        práce a volný čas

        proměny přírody na jaře (rostliny, živočichové, květiny)

        lesy jehličnaté, listnaté a smíšené – stromy ochrana přírody

        proměny přírody v létě, u vody a ve vodě, vodní živočichové

Ve všech okruzích učiva prvouky 2. ročníku využíváme zkušenosti žáků a učivo probrané v 1. r., které dále rozšiřujeme. Ve výuce se žáci seznamují s věcmi a jevy blízkého okolí, získávají přehled o změnách v přírodě v průběhu ročních období a jejich vlivu na život rostlin, zvířat i lidí.

I v tomto ročníku je vhodné spojovat učivo prvouky s učivem ostatních předmětů. Realizaci krátkodobých projektů můžeme koncem 2. ročníku spojovat s jednoduchými záznamy. Formu záznamu (kreslená, psaná, kombinovaná, výrobek) necháváme na rozhodnutí žákům, které vhodně usměrňujeme.

3. ročník

        místo, kde žijeme (domov, rodina, škola, obec)

        cesta do školy, dopravní výchova

        orientace v místě bydliště:

• světové strany

• práce s jednoduchým plánem (začlenění obce do příslušného kraje)

• seznámení s mapou

• světové strany

        země, v níž žijeme:

   • krajina v místě bydliště         

• naše vlast       

        lidé a čas – orientace v čase  

        věci a činnosti kolem nás:

• lidská činnost

• práce a volný čas

• lidé a výrobky, technika      

        neživá příroda – látky a jejich vlastnosti:

• vzduch           

• voda   

• slunce a země

        živá příroda:

• rostliny ( druhy rostlin, části rostlin, plody)

• živočichové

• zkoumání přírody

        rozmanitost přírody a její ochrana, základní ekologická výchova

        člověk:

• lidské tělo ( růst a vývoj, stavba těla – kostra, svaly)

• péče o zdraví (zdraví a výživa, sport a hry, první pomoc)

Ve vyučování prvouce ve 3. ročníku navazujeme na poznatky o přírodě a životě lidí, které žáci získali v 1. a 2. r. a prohlubujeme je. Zaměřujeme se především na poznávání místní krajiny, života lidí v obci, povolání lidí, zajímáme se o vyráběné věci, kulturu v obci, pověsti, které se váží ke kraji, upozorňujeme na významné stavby, události a osobnosti.

Charakter učiva 3. ročníku umožňuje snadné využívání mezipředmětových vztahů. Propojováním učiva jednotlivých předmětů vznikají tematické krátkodobé projekty. Žáci si své přírodovědné záznamy zakládají a vytváří si tak svá první portfolia. Tím se při výuce učí žáci spolupracovat, vzájemně si pomáhat a obvykle vznikne přirozená potřeba skupinové práce.

D) Očekávané výstupy na konci 1. období:

MÍSTO, KDE ŽIJEME

Žák:

        vyznačí v jednoduchém plánu místo svého bydliště a školy, cestu na určené místo a rozliší možná nebezpečí v nejbližším okolí

        začlení svou obec (město) do příslušného kraje a obslužného centra ČR, pozoruje a popíše změny v nejbližším okolí, obci (městě)

        rozliší přírodní a umělé prvky v okolní krajině a vyjádří různými způsoby její estetické hodnoty a rozmanitost

 

LIDÉ KOLEM NÁS

Žák:

        rozlišuje blízké příbuzenské vztahy v rodině, role rodinných příslušníků a vztahy mezi nimi

        odvodí význam a potřebu různých povolání a pracovních činností

        projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spolužáků, jejich přednostem i nedostatkům

 

LIDÉ A ČAS

Žák:

        využívá časové údaje při řešení různých situací v denním životě, rozlišuje děj v minulosti, přítomnosti a budoucnosti

        pojmenuje některé rodáky, kulturní či historické památky, významné události regionu, interpretuje některé  pověsti nebo báje spjaté s místem, v němž žije

        uplatňuje elementární poznatky o sobě, o rodině a činnostech člověka, o lidské společnosti, soužití, zvycích a o práci lidí; na příkladech porovnává minulost a současnost

 

ROZMANITOST PŘÍRODY

Žák:

        pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích

        roztřídí některé přírodniny podle nápadných určujících znaků, uvede příklady výskytu organismů ve známé lokalitě

        provádí jednoduché pokusy u skupiny známých látek, určuje jejich společné a rozdílné vlastnosti a změří základní veličiny pomocí jednoduchých nástrojů a přístrojů

 

ČLOVĚK A JEHO ZDRAVÍ

Žák:

        uplatňuje základní hygienické, režimové a jiné zdravotně preventivní návyky s využitím elementárních znalostí o lidském těle; projevuje vhodným chováním a činnostmi vztah ke zdraví

        dodržuje zásady bezpečného chování tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných

        chová se obezřetně při setkání s neznámými jedinci, odmítne komunikaci, která je mu nepříjemná; v případě potřeby požádá o pomoc pro sebe i pro jiné dítě

        uplatňuje základní pravidla účastníků silničního provozu

        reaguje adekvátně na pokyny dospělých při mimořádných událostech

 

Výuka prvouky v 1. období ve spojení s ostatními předměty uplatňuje v rozsahu přiměřeném chápání žáků tohoto věku prvky enviromentální výchovy. Žáky učíme citlivému přístupu k přírodě, lásce k okolní krajině, k obci, její minulosti a přítomnosti.

Žákům dáváme příležitost k tomu, aby si uvědomili propojenost vztahů mezi člověkem a přírodou a možnost člověka přírodu ovlivňovat. Učíme je rozlišovat pozitivní způsoby působení člověka v přírodě od způsobů negativních. Žáci poznávají význam a úkol jednotlivých profesí ve vztahu k životnímu prostředí. Necháme je objevovat možnosti ke zlepšování okolního prostředí a péči o něj. Dáváme jim prostor pro nápady co dělat teď, aby i v budoucnosti bylo na Zemi zdravé životní prostředí. Vytváříme první předpoklady k tomu, aby žáci získávali dobrou hodnotovou orientaci v zájmu udržitelnosti rozvoje lidské společnosti.


 

Vzdělávací oblast: Umění a kultura

Požadavky této vzdělávací oblasti se realizují v 1. – 3. r. ve dvou samostatných vyučovacích předmětech: hudební výchova a výtvarná výchova.

Hudební výchova

A) Výchovně vzdělávací cíle:

        naučit žáky čistě a výrazně zpívat lidové i umělé dětské písně v hlasovém rozsahu přiměřeném žákům mladšího školního věku

        nacvičit správné dýchání a tvoření tónů

        rozvíjet hudební sluch a paměť na melodii i slova

        učit rozlišovat a udržovat určitý rytmus

        rozvíjet hudebnost zařazováním poslechu lidových písní i poslechu hodnotné vážné hudby vhodné pro tento věk a vést žáky k zájmu o hudbu

        poznat a dbát o rozvoj talentovaných žáků

        probouzet u žáků zájem o vlastní pěvecké a hudební aktivity

B) Charakteristika výuky:

Hlavními složkami hudební výchovy jsou zpěv a poslech hudby. Těžištěm hudebně-výchovné práce je zpěv. Láska k hudbě se nejsnáze probouzí zpěvem, neboť při něm je žák aktivní a tvořivý. Zpívaná píseň nejlépe rozvíjí pěvecké i hudební dovednosti a návyky žáků.  Nejčastější  formou  tohoto  období   je  zpěv  jednohlasný.  Učitel dbá individuálních zvláštností dětského hlasu, vede žáky k tomu, aby zpívali čistě, lehce a bez křiku. Dále je třeba pamatovat na to, aby rozsah a poloha písní odpovídaly rozsahu a poloze dětského hlasu. V hudební výchově je třeba střídat činnosti tak, aby děti nezpívaly po celou vyučovací hodinu.

Výběr písní má být rozmanitý, má napomáhat hlasovému výcviku. V tomto období jsou pro zpěv nejvhodnější lidové písně, dětmi oblíbené písně umělé, vhodné je využívat i písní místních nebo krajových. Současně s výcvikem pěveckých dovedností rozvíjí zpěv hudební sluch žáků, jejich smysl pro čistou intonaci a rytmus.  Smysl pro rytmus snadno a dobře rozvíjíme častým zařazováním jednoduchých doprovodných nástrojů (tyčinky, bubínek, tamburína, činely apod.) ke zpěvu žáků. Vnímání hudby se rozvíjí v celé hudebně-výchovné práci, nejvýrazněji při poslechu hudby. Poslechem se učí žáci hudbu citově prožívat  a soustředit se. Přitom jsou žáci vedeni k tomu, aby vyjadřovali a srovnávali své dojmy z poslechu hudebních skladeb.

Zpěv by se měl stát pro děti přirozenou potřebou pro vyjádření pohody a radosti, a to i v jiných předmětech než Hv. Proto výuku hudební výchovy vedeme tak, aby se stala pro žáky příjemnou a oblíbenou. K dobrému rozvíjení pěveckých dovedností žáků v tomto období velmi dobře napomáhá každodenní zpěv  zařazovaný v průběhu vyučování jako doplněk učiva nebo jako příjemná relaxační chvilka. 

Ve zpěvu i poslechu je nezbytné se vracet k probraným písním a skladbám. Jen tak žák může dobře zvládnout melodii a slova písně, zapamatovat si hudební skladbu. Stále zdokonalovanou reprodukcí písní a opakovaným poslechem se prohlubuje vztah žáků k hudebním dílům i intenzita jejich estetického prožitku.  Při výuce hudební výchovy je třeba věnovat pozornost hudebně nadaným žákům, dbát o jejich další rozvoj, doporučovat zájmovou činnost. Zpěvem, poslechem, jednoduchým doprovodem písní na dětské hudební nástroje a pohybovým projevem se stávají děti aktivními provozovateli hudby.

C) Obsah učiva předmětu hudební výchova v jednotlivých ročnících:

S hudbou se dítě setkává od malička. Proto v počátcích výuky Hv budeme vycházet ze znalosti jednoduchých lidových písní, které obvykle žáci znají ze zpěvu v rodinách, ze zpěvu podle dětských knížek a ze zpívání v mateřských školkách a dětmi oblíbených hudebních nahrávek.

Děti předškolního věku obvykle umí zpívat písně:

Halí, belí                                  Pásla Ovečky

Ovčáci, čtveráci                       Jedna, dvě, tři, čtyři, pět

Kočka leze dírou                     Travička zelená

Skákal pes                                Holka Modrooká

Pec nám spadla                        Já mám koně

Maličká su                               Když jsem já sloužil

To je zlaté posvícení                Pod naším okýnkem

Prší, prší                                   Čížečku, čížečku

1. ročník

        rozlišování zvuků a tónů

        melodizované říkanky

        hudebně pohybové hry

        dechová a hlasová cvičení

        lidové písně vhodné pro děti, které v dětech budí radost ze zpěvu, lásku k lidem, k přírodě, k domovu

        písně umělé, které zachycují život dětí, svět her, pohádek, fantazie

        vytváření pěveckých dovedností a návyků: správné držení těla a hlavy, správné dýchání, tvoření tónů, výslovnost

        sluchem rozlišovat základní vlastnosti tónu: vysoký – nízký, dlouhý – krátký, silný – slabý (pomocí zrakového i pohybového názoru) 

        vést žáky k tomu, aby se projevovali i pohybově podle hudby

        pro poslech je vhodné volit: lidové písně v provedení dětských sborů, poslech písní, které zpívají skupiny dětí ze třídy, přístupné a dětem obsahově blízké umělé písně, dětské taneční hry, jednoduché instrumentální skladby

        vytváření citového vztahu k hudbě

Písně vhodné k nácviku pro 1. ročník:

(Další písně vhodné pro 1. ročník jsou uvedeny v materiálech pro hudební výchovu nakladatelství Nová škola Brno. Žák by měl na závěr školního roku umět slova a melodii alespoň 8-10 písní.)

 

 

Travička zelená                        Šel zahradník do zahrady

Proč                                          Když jsem jel do Prahy

Pod naším okýnkem                Já jsem z Kutné hory

Bude zima, bude mráz             Šla Nanynka do zelí

Pásli ovce valaši                       Když jsem já ty koně pásal

Štědrej večer nastal                  Žežuličko, kde jsi byla

My tři králové                          Máminy oči

Kotě a sluníčko

 

V průběhu celého roku dbáme při výuce na to, aby vyučování bylo radostné a dalo žákům co nejvíce citových zážitků. V prvním ročníku mají někteří žáci nevyvinutý hudební sluch, nedovedou, či nechtějí zpívat. Pěvecké dovednosti získávají žáci přípravnými cvičeními, která si učitel vytváří z prvků nacvičované písně. Přitom je dobře využívat individuálního zpěvu žáků, kteří intonačně čistě zpívají a ostatní nechat zpěv spolužáka poslouchat a potom napodobovat.

Učitel věnuje péči o hlas žáků pozornost. Dbá, aby žáci :

–  zpívali lehce, bez křiku, ve vyvětrané místnosti

–  nezpívali dlouho ve vysoké nebo nízké hlasové poloze

–  nezpívali celou hodinu

–  poslouchali se navzájem

K cvičením hlasovým se řadí cvičení dechová. Při nich se žáci učí hospodařit s dechem. Je možné k nim připojit i pohyby paží. Hlasová cvičení je vhodné volit jednoduchá, aby se mohla soustředit pozornost k vytvoření krásného tónu a správné výslovnosti samohlásek, souhlásek, slabik i slov.

Cvičení sluchová vychovávají hudební sluch žáků. Písně se v tomto období nacvičují podle sluchu.

2. ročník

        hlediska pro výběr písní jsou obdobná jako v 1. ročníku

        dechová a hlasová cvičení z 1. ročníku automatizovat, nevyhledávat stále nová cvičení, měnit pouze motivaci, jde tu hlavně o docílení co nejlepšího provedení

        rytmická cvičení propojujeme s písněmi, využíváme též rytmických slabik, tempo udáváme tleskáním nebo vyťukáním dob

        se zřetelem k hlasovým dispozicím jednotlivých žáků pozvolna rozšiřovat hlasový rozsah a upevňovat ho

        písně volíme do rozsahu oktávy

        zpěv podle pokynů učitele (jednotný začátek všech, podřídit se určitému tempu)

        učit opakovat udaný tón

        sluchem rozlišovat stoupající a klesající melodii tónové řady

        rozlišit vyšší tón od nižšího

        pohybového a grafického znázornění využít ke zpěvu vzestupných a sestupných řad tónů, zpívat je na úryvcích písní

        hudební teorii zařazovat  pouze v nezbytně nutném množství a spojovat ji se zpívanými písněmi (notová osnova, houslový klíč, taktová čára, noty podle délky)

        v poslechových skladbách seznamovat děti s hudebními nástroji a přednesem lidových a dětských písní

 

 

 

 

Písně vhodné k nácviku pro 2. ročník:

(Další písně vhodné pro 2. ročník jsou uvedeny v učebních materiálech nakladatelství Nová škola, vhodné je zařazovat též písně regionální. Žák by se měl v průběhu školního roku naučit zpívat 8 – 10 nových písní.)

 

Černé oči                                  Kalamajka

Kdybys měla má panenko       Marjánko

Dělání                                      Ach synku, synku

Nesem vám noviny                  Běžela ovečka

Jak jsi krásné neviňátko           Na tý louce zelený

Štěstí, zdraví, pokoj svatý       Krávy, krávy

Zimní                                       Když jde malý bobr spát

Mach a Šebestová

 

 

Písně tvoří i ve 2. ročníku hlavní součást práce v hodinách Hv. I ostatní činnosti při výuce spojujeme pokud možno se zpěvem. Nácvik písní provádíme nápodobou, žáky ke zpěvu vhodně motivujeme, dbáme na pochopení obsahu textu písně, na osvojení si textu, rytmu i melodie jednotlivými žáky. Při zpěvu věnujeme pozornost výslovnosti. Při opakování písně doprovázíme jednoduchým rytmickým nebo pohybovým doprovodem. Vhodnou pomůckou jsou nástroje Orfovy školy. Jednoduché rytmické nástroje si též snadno můžeme připravit s dětmi z běžně dostupných materiálů a předmětů.

3. ročník

        hlediska pro výběr písní jsou obdobná jako v přecházejících ročnících

        rozšiřujeme pěvecký rozsah  c1 – d2

        upevňujeme pěvecké návyky (držení těla a hlavy, dýchání, tvoření tónů, výslovnost)

        zpíváme s dynamickými odstíny slabě – silně  v rozmezí p – mf

        zpíváme podle pokynů učitele ( jednotný začátek, konec písně, tempo, síla)

        upevňujeme dovednost zpívat tóny ve vzestupné a sestupné řadě na úryvcích písní a cvičeních

        nacvičujeme durový tónický trojzvuk a zpíváme ho pomocí písně „Ovčáci, čtveráci“

        nacvičujeme dvoudobou chůzi a tanec v průpletu, přísunový krok (spojení s Tv)

        dáváme žákům prostor pro pohybové vyjádření melodie

        učíme je rozlišovat  hudební nástroje podle vzhledu i podle tónu, rozlišujeme nástroje strunné, dechové a bicí

        využíváme dětské rytmické nástroje pro doprovody písní

        opakujeme poslech z nižších ročníků, přidáváme poslech české hudby pro slavnostní příležitosti (B. Smetana, A. Dvořák), poslech hudby taneční, poslech státní hymny

        hudební nauka – notová osnova, houslový klíč, nota celá, půlová, čtvrťová, pomlky

 

 

Písně vhodné k nácviku pro 3. ročník:

Beskyde, Beskyde                      Tancuj, tancuj

Pekla vdolky                               Narozeninová

Vyletěla holubička                      Není nutno

Už ty pilky dořezaly                   Jarní slunce

Čí je, čí je, čí je děvče                 Ztratila Lucinka bačkorku

Kačenka divoká                          A já su synek z Polanky

Rychle bratři, rychle vstávejme   Až já pojedu přes ten les

 

Další písně vhodné pro 3. ročník jsou uvedeny v učebních materiálech nakladatelství Nová škola. Žák by se měl ve 3. ročníku naučit zpaměti 10 – 12 písní. Ve 3. ročníku, stejně jako v ročnících předcházejících, zůstává opět hlavní součástí  výuky hudební výchovy zpěv.

 

Zpěv doprovázíme rytmickými nástroji. Když nemáme rytmických nástrojů dostatek, sami si je vyrábíme např. ze skořápek ořechů, kelímků naplněných rýží, čočkou apod., místo hůlek použijeme vařečky, lžičkou ťukáme do skleničky apod. Žákům dáváme možnost objevit další zvukové efekty a zkusit je při zpěvu využít.

S hudbou se žáci mohou setkat  též  při návštěvě koncertů, besedách o hudbě a při vlastních hudebních aktivitách. Žáci mohou rovněž sledovat část videozáznamu koncertu. Poslechové skladby v 1. období vzdělávání volíme podle nahrávek, které jsou k dispozici. Dbáme, aby v poslechových skladbách byly zastoupeny písně lidové, známé umělé písně pro děti a věku přiměřené skladby významných českých hudebních skladatelů.

D) Očekávané výstupy na konci 1. období:

Žák:

        zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase

        rytmizuje a melodizuje jednoduché texty, improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních forem

        využívá jednoduché hudební nástroje k doprovodné hře

        reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr melodie

        rozlišuje jednotlivé kvality tónů, rozpozná výrazné tempové a dynamické změny v proudu znějící hudby

        rozpozná v proudu znějící hudby některé hudební nástroje, odliší hudbu vokální, instrumentální a vokálně instrumentální


 

Výtvarná výchova

A) Výchovně vzdělávací cíle:

–  probouzet a rozvíjet schopnosti výtvarného vyjadřování žáků

–  rozvíjet tvořivé schopnosti žáků, pěstovat jejich estetické cítění a vkus

–  vytvářet základní pracovní návyky pro výtvarnou činnost žáků

–  vytvářet kladný citový vztah k výtvarnému umění

–  seznamovat žáky s výtvarnými nástroji, materiály a technikami

–  učit žáky pozorovat a vnímat krásu přírody, hovořit o svých pocitech a dojmech, pokusit se je výtvarně vyjadřovat

–  dát dítěti možnost osobitého výtvarného vyjádření určitého prožitku nebo představy neovlivněného vnuceným výtvarným vzorem

–  četbou, vyprávěným příběhem, hudbou, dramatickým dílem podněcovat a rozvíjet výtvarné představy žáků, dát možnost výtvarným projevům v různých technikách

–  výtvarně experimentovat, objevovat tvary věcí kolem nás, hra s linií s využitím různých plastických materiálů

–  výtvarně zobrazovat tvary předmětů na základě her s nimi

–  kreslením, malováním a modelováním rozvíjet tvarovou, barevnou i prostorovou před- stavivost a jemnou motoriku

–  pozorovat a porovnávat jednoduché předměty, hledat jejich jednotlivé kvality – barevnost, pojmenovávat vlastnosti, tvary, hledat a odlišovat struktury

–  dbát na rovnoměrnost a vyváženost smyslových, citových a rozumových přístupů a jejich propojování s důrazem na rozvoj fantazie a svobodného subjektivního vyjadřování

–  učit se prezentovat svůj výtvarný projev a naslouchat sdělení druhých

–  využívat zkušeností žáků, učit je respektovat vzájemné odlišnosti ve výtvarném vyjadřování

–  dovedností získaných při výtvarných činnostech využívat při výuce prvouky, matematiky, českého jazyka i psaní a naopak

–  seznamovat žáky s ilustracemi v dětských knihách, poznávat nejznámější malíře –  ilustrátory, mezipředmětové vztahy se čtením a literární výchovou

•  podílet se na výzdobě třídy, školy; učit se prezentovat své práce

•  příležitostně navštěvovat výstavy dětských výtvarných prací a výstavy výtvarných umělců v regionu

B) Charakteristika výuky:

Výtvarná výchova jako předmět je součást procesu rozvoje estetických vztahů žáků ke skutečnosti a k umění. Výuka výtvarné výchovy vychází především z citového vztahu žáků k zobrazované skutečnosti. Výtvarné činnosti rozvíjejí tvořivost, fantazii, estetické cítění, podněcují a uspokojují potřeby žáků vyjadřovat se k různým tématům, situacím, prožitkům. Pro výtvarnou činnost v tomto období  je nepostradatelné příznivé a klidné prostředí zbavené strachu ze známky nebo výsměchu druhých.

Děti se snaží výtvarně vyjadřovat své představy výtvarnými prostředky již od útlého věku. Výtvarný projev předškolního věku je především rázu schematického. Děti svým kresbám rozumí, dospělí většinou nedovedou do jejich světa vstupovat. Není však vhodné myšlenkový svět dětí narušovat předkreslováním a vedením k napodobování. Je naopak potřebné dát dítěti svobodu a do jeho kreseb nezasahovat.

V 1. – 3. ročníku převládá spontánnost, bezprostřednost výtvarného projevu dítěte. Dítě kreslí rádo zpaměti, předlohám se vyhýbá. Jeho představy ho těší a snaží se je ztvárnit. Vhodná motivace, která předchází výtvarné tvorbě, podněcuje uvolnění dětské fantazie. Děti potom často tvoří s velkým zaujetím a prožívají velkou radost z toho, co vytvořily. Jejich práce jsou plné volnosti, naivnosti a psychologických záhad.

Úlohou učitele je posilovat sebevědomí žáků, využívat jejich fantazii, rozvíjet ji, podporovat jejich vlastní výtvarné vyjadřování, podněcovat zájem o výtvarnou práci vhodnou motivací. V tomto období je vhodné, když mezi metody a formy práce zařazuje učitel co nejvíce různé hravé činnosti a experimentování. Výtvarná výchova dává žákům možnost se individuálně svou výtvarnou činností projevit, sami mohou různými výtvarnými prostředky ztvárnit své vidění světa. Je dobře, když svůj výtvarný projev mají žáci možnost obhájit, vysvětlit spolužákům a vyslechnout jejich názory. Často právě vzájemné hovory žáků o svých výtvorech mohou měnit jejich pohled na svět nebo určitou věc. Zde má učitel příležitost jemně usměrňovat a postupně působit na  vytváření výtvarného vkusu žáků.

Tato výchova prolíná celým obdobím. Jeví se jako vedení žáka:

–  k svobodnému výtvarnému vyjádření

–  k uvědomování si krásy tvarů, barev a barevných kombinací, struktur

–  k postupné schopnosti samostatné volby výtvarné techniky (technologie), ke správnému zacházení s výtvarnými nástroji, barvami apod.

–  k účasti na utváření prostředí, ve kterém žijeme, učíme se

Ve všech formách výtvarného projevu (v kresbě, malbě, grafice, modelování, prostorovém vytváření, v kombinovaných technikách …) se projevuje dětská osobnost dítěte, jeho cítění a chápání světa kolem sebe.Téměř všechny námětové okruhy výtvarné výchovy obsahují základní vztahy k životu, prostředí a lidem, a proto souvisí blízce s výukou prvouky a vztahem žáků k životnímu prostředí. Učitelům se přímo nabízí možnost k mezipředmětovým vztahům a využití výtvarných činností žáků v různých malých projektech. Velmi vhodné je uplatňovat ve výuce náměty z žákova okolí, z dětského života z prostředí obce i školy.

Při výtvarné tvorbě plné her, fantazie, spontánnosti, experimentů s technikami i materiály by nemělo v tomto období chybět ani výtvarné zpracování určitého konkrétního tématu (kresbou, malbou), které v některých pojetích pohledu na výtvarnou výchovu v tomto školním věku bývá poněkud zatlačováno do pozadí pro svou údajnou nevhodnost, obtížnost či přílišnou konkrétnost. Ale i tato oblast má v tomto období své místo a opodstatnění.

Takové výtvarné práce mohou být dvojího druhu:

–  na základě vlastní představy dítěte

–  podle skutečnosti

Kresba z představy má zpočátku ilustrativní charakter, vypráví o bezprostředních zážitcích a zkušenostech žáků a o jeho citovém životě. Motivací k těmto kresbám může být prožitek z her, ze čteného textu, z osobního prožitku, z vycházky apod.

Kresba podle skutečnosti vyjadřuje obvykle první dojem žáka z pozorování. Každý sleduje zpočátku něco jiného, někoho zaujme barva, jiného zaujmou detaily, někdo dovede zachytit linie pozorovaných věcí, někdo zase zachytí jejich funkci. Žák se postupně učí výtvarně uvažovat, pozorně vnímat skutečnost a výtvarně vystihnout její podobu. Proto již v tomto období můžeme začít i s kreslením věcí podle skutečnosti. Žáci samozřejmě nedokáží hned dokonale zachytit pozorovanou skutečnost. Spokojujeme se proto zejména s vystižením toho charakteru předmětu, který pozorujeme. Tyto kresby velmi vhodně využíváme nejen při výuce prvouky, ale i v hodinách matematiky, čtení a psaní. Mnohý žák se v mladším školním věku snáze vyjadřuje kresbou než slovy. Kresbou může např. snadno vyjadřovat porozumění čtené větě nebo čtenému příběhu, porozumění funkci pozorované věci (např. mlýnek, struhadlo). Tím výtvarná výchova přesahuje rámec předmětu jako takového.

K vytváření hlubšího vztahu k výtvarnému umění využíváme návštěvy výstav obrazů, loutek a maňásků, hraček, pohlednic aj., besedujeme nad knihami a jejich ilustracemi.

K vycházkám v průběhu roku je vhodné přidávat prvky výtvarné výchovy, neboť při nich s žáky můžeme pozorovat např. výstavbu obce, významné stavby obce, stavební sloh, ve kterém jsou domy postaveny, úpravu domů a jejich okolí, získáváme spoustu námětů, zajímavostí, postřehů, nasbíráme materiály pro další práci.

Na vytváření žákovského výtvarného vkusu a jeho vztahu k výtvarnému umění a výtvarným hodnotám má také vliv prostředí (rodina, škola, obec, její okolí), kde děti žijí. Nemalý vliv má i rozvoj techniky – fotografie, televize, video, počítače, které zprostředkovávají dětem spoustu podnětů, zážitků (pozitivních, ale  v mnoha případech i negativních). Pak je třeba také takováto témata do hodin výtvarné výchovy zařazovat a pomoci tak dětem přemíru podnětů zpracovávat, uvědomovat si jejich hodnotu, zaujímat k nim nějaké postoje, vnímat pozitivní i negativní.

Některé činnosti mohou dětem ukázat, jak lze tuto moderní techniku vhodně využít (počítačová grafika, internet, televizní motivační či vzdělávací pořady, reklama, plakáty, kreslená animace, loutky …).

Učitel, který dovede dětskou duši naladit k výtvarnému projevu, bývá často odměněn bohatstvím dětských nápadů.

Pro výuku výtvarné výchovy je třeba mít dostatečné množství pomůcek a poučit žáky, jak se s nimi zachází. Kromě základních pomůcek pro výtvarné činnosti, které má každý žák svoje vlastní, je třeba mít soubor pomůcek ve třídě pro specifické a složitější výtvarné techniky. Výtvarná výchova nevede samoúčelně jen k osvojování výtvarných technik. Prostřednictvím výtvarných činností pomáhá k výchově citlivého člověka, který si všímá okolního světa a jeho projevů.

C) Obsah učiva Výtvarné výchovy v jednotlivých ročnících:

Přehled tematických okruhů v daném období:

a)  objevování světa přírody v jednotlivých i v širších souvislostech

      –  pozorování přírody (přírodniny, rostliny, zvířata)

      –  chápání přírody ve smyslu prostředí života (krajina jako prostředí pro rostliny, zvířata, lidi);

      –  tvář krajiny v různých souvislostech (barevnost krajiny a její proměny v průběhu roku,
      využití žákovských zkušeností)

      –  vztah k přírodě (estetické oceňování krásy přírody)

      –  příroda a běh času (roční období, počasí)

 

b)  poznávání a prožívání světa dítěte

      –  pociťování domova jako životní jistoty (dítě v domácím prostředí, domácí práce, hry)

      –  poznávání školy – nové životní prostředí (třída, škola, spolužáci)

      –  styk se světem mimo školu (ulice, cesta do školy, sport, hry, výlety, hřiště, přátelé)

c)  svět, který děti pozorují, který pociťují a kterému naslouchají

      –  setkávání s prostými životními zkušenostmi (u lékaře, na poště, na nádraží, v obchodě aj.

      –  poslouchání a vyprávění (pohádky, písničky, říkadla, zážitky)

      –  významná sváteční setkávání (rodinné oslavy, Vánoce, Velikonoce)

      –  vnímání smyslových vjemů a jejich výtvarný záznam (přepis pocitů z dotýkání, přepis
      zvuků aj.)

d)  svět dětské fantazie – výtvarná hra a experiment

e)  svět, který dítě obklopuje, ovlivňuje ho (věda a technika, výstavy, architektura, besedy, …)

Náměty pro práci v 1. ročníku

–  námětové kreslení na základě vlastních prožitků dětí

–  poznávání základních barev a jejich různé užívání

–  kresby podnícené vyprávěním, četbou, vhodnou motivací ilustrující fantazii dítěte – kreslení podle představ

–  kresby a modely přírodnin vztahující se k učivu prvouky, zobrazují vše, co dětem poskytuje příroda – kreslení podle skutečnosti, jehož hlavním účelem je vystižení tvaru a barvy

–  výtvarné dotváření přírodnin na základě představ dítěte

–  vytváření prostorových fantazií seskupováním a kombinováním přírodních i umělých materiálů, včetně materiálů netradičních

–  hry s barvou, poznávání vlastností barev, výtvarné využití vzniklých náhodností, které vzbuzují v dětech rozličné představy

–  hra s linií, vedení linie v různých materiálech

–  jednoduché dekorativní kreslení, otisky přírodních prvků na papír a do plastických materiálů

–  plastická a prostorová tvorba – spontánní hry s různými tvárnými materiály

–  prostorové hry se stavebnicovými prvky

–  jednoduché prvky moderní techniky ve výtvarné tvorbě

–  seznamování se s významnými osobnostmi výtvarného umění jako např. Josef Lada

Náměty pro práci ve 2. – 3. ročníku

–  námětové kreslení na základě vlastního prožitku, rozvoj dětské  představivosti a fantazie

–  dětský příběh vyjádřený kresbou

–  pozorování přírodnin, rozlišování tvarů, barvy, struktury, jejich kombinace a výtvarné dotváření

–  využití barev základních i barev vzniklých mícháním, tvoření souladu dvou barev

–  pozorování tvarů užitkových předmětů a pokusy o výtvarné ztvárnění jejich  obrysové linie

–  pozorování tvarů a poznávání funkcí různých předmětů, které člověk používá k práci, grafický záznam pohybu a zobrazení předmětu

–  rytmické řešení plochy s využitím různých prvků a střídání barev – jak se dá návrhů využít

–  členění plochy s použitím libovolných geometrických prvků, barevná  kompozice – náměty pro využití návrhu

–  jednoduché náčrty, plány, modely podle fantazie a skutečnosti

–  hračky v životě dětí, výtvarný návrh hračky, pokus o jeho výrobu

–  prostorová tvorba – formování, deformování materiálů, pokus o plastické komponování;

–  prostorové činnosti s dostupnými stavebními prvky (papírové krabičky)

–  kombinace prvků moderní techniky, návrhy, plány, …

–  seznamování se s významnými osobnostmi výtvarného umění jako např. Josef Lada, Ondřej Sekora, Helena Zmatlíková, Adolf Born,…

Typy, druhy a formy činnosti ve výtvarné výchově, výtvarné techniky:

–  experimentování s barvami (míchání, zapouštění, překrývání)

–  využívání různých materiálů (přírodních, umělých, vč. odpadových), poznávání jejich vlastností, zpracování různými technikami

–  vyhledávání výrazných a zajímavých linií, tvarů, barev, struktur, jejich zaznamenávání (kresba, malba, otisk, frotáž, …)

–  výtvarné vyjádření zážitků, emocí, smyslových vjemů, myšlenek, událostí, pohybu (malba, kresba, linie, tvar, …)

–  experimentování s běžnými i netradičními nástroji a materiály (štětec, dřívko, rudka, uhel, tužka, fixa, ruka, prsty, provázek, papír, kůra, textilie, kůže, kovy, plasty, …)

–  výtvarné vnímání věcí, užitkových předmětů z hlediska funkce, tvaru, dekoru, …(kresba, vytrhávání z papíru, koláž, …)

–  vytváření jednoduchých náčrtů, plánů, modelů

–  využívání různých materiálů k výtvarnému prostorovému zpracování (modelína, modurit, sádra, papír, přírodniny, plasty, textil, kůže – mísení, hnětení, lití, lepení, stříhání navlékání)

–  seznamování s jednoduchými grafickými technikami (otisk, frotáž, papírořez, tisk z koláže, kombinace technik)

–  individuální i skupinová práce různými technikami s velkými formáty (balicí papír, velké formáty čtvrtek, chodník, …)

–  práce na třídních projektech, návrhy, formy zpracování, volba techniky

–  výtvarně dramatické a komunikační hry (sochy, maňásci, …)

–  dotváření prostředí, ve kterém žijeme výtvarnými pracemi

–  vycházky s výtvarnými náměty, pozorováním (sběr materiálů, pozorování věcí, prvky staveb, práce v terénu, …), návštěvy výstav, muzeí

 

 

 

Praktické dovednosti:

Žáci v průběhu 1. období:

–  pracují s barvou různé konzistence, rozeznávají studené a teplé barvy, osvojují si dovednost míchat základní barvy

–  poznávají různé materiály (přírodní i umělé) seznamují se s různými způsoby jejich zpracování (různými technikami), osvojují si dovednosti práce s různými nástroji

–  rozvíjejí schopnost výtvarně vnímat věci, užitkové předměty z hlediska funkce, tvaru, dekoru, pohybu apod.

–  komponují jednoduché tvary, vnímají neuspořádání či záměrné rozmisťování či řazení

–  poznávají možnosti námětového plošného i lineárního vyjádření, pokoušejí se volně pracovat s linkou, tvarem, obrysem

–  pokouší se dotvářet výtvarné práce písemným projevem

–  experimentují s různými materiály k vytváření prostorových prací

–  poznávají prostředí školy, okolí obce, sledují detaily staveb, předmětů

–  postupně si osvojují schopnost vyjádřit se o své práci, zdůvodnit, hodnotit, vyjádřit se také o práci jiných, vést dialog o výtvarné práci, být tolerantní

–  podílejí se na dotváření prostředí, ve kterém žijí, které je obklopuje, vystavují své práce, připravují výtvarnou výzdobu prostředí třídy, školy

–  spolupracují na třídních projektech

–  poznávají výtvarná vyjádření významných malířů (zejména ilustrátorů dětských knih, regionálních umělců), aj. výtvarných umělců

–  docházejí k poznání, že výtvarné umění patří ke kulturnímu bohatství národa

 

D) Očekávané výstupy na konci 1. období:

Žák:

        rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření (linie, tvary, objemy, barvy, objekty); porovnává je a třídí na základě odlišností vycházejících z jeho zkušeností, vjemů, zážitků a představ

        v tvorbě projevuje své vlastní životní zkušenosti; uplatňuje při tom v plošném i prostorovém uspořádání linie, tvary, objemy, barvy, objekty a další prvky a jejich kombinace

        vyjadřuje rozdíly při vnímání události různými  smysly a pro jejich vizuálně obrazné vyjádření volí vhodné prostředky

        interpretuje podle svých schopností různá vizuálně obrazná vyjádření; odlišné interpretace porovnává se svojí  dosavadní zkušeností

        na základě vlastní zkušenosti nalézá a do komunikace zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření, která samostatně vytvořil, vybral či upravil


 

Vzdělávací oblast: Člověk a zdraví

Požadavky této vzdělávací oblasti se realizují v 1. – 3. ročníku prostřednictvím tělesné výchovy (samostatný předmět), zdraví a výchova ke zdraví (není samostatný předmět)

Tělesná výchova

A) Výchovně vzdělávací cíle:

–  rozvoj pohybových schopností a dovedností žáků

–  rozvoj smyslu pro účelný a krásný pohyb

–  získat návyky správného držení těla, nacvičovat základní cviky k získání těchto návyků

–  vést žáky k vědomému zvládnutí pohybu, zařazovat cviky na  koordinaci pohybů

–  zvyšovat pohybový rozsah a obratnost žáků

–  upevňovat charakterové vlastnosti žáků, rozvíjet sociální vztahy

–  získávat pocit nutnosti pravidelného cvičení jako součásti správného životního stylu

–  vštípit dětem radostný pocit z pohybu

–  pochopit důležitost organizace a spolupráce hlavně formou her (dodržování pravidel, umět se podřídit kolektivu, spolupracovat…)

–  neustále seznamovat žáky s důležitostí dodržování bezpečnostních zásad (při hrách v tělo- cvičně, na hřišti, při cvičeních s náčiním nebo na nářadí…)

–  umět slyšet, vnímat a reagovat na povely učitele (nejen na píšťalku, ale i na jiné podněty – slovní , gestikulační …)

–  naučit žáky připravit na sportovní výkony – zvolit vhodnou obuv, vhodné oblečení (sepnout vlasy, odložit hodinky a jiné cennosti …)

–  posilovat tělesnou kondici a duševní pohodu dětí správně zvolenými aktivitami, vhodnými a přiměřenými tomuto věku

–  z hlediska správné organizace a bezpečnosti je vhodné zvládnout s dětmi základy pořadových cvičení (nástupy, povely pozor,pohov…)

–  využívat různá kondiční cvičení k rozvoji a zvýšení pohybových schopností žáků – to je zvyšovat obratnost, vytrvalost, rychlost, pohyblivost (za pomocí různého načiní, využití různých druhů nářadí, přeskoky, odrazy, překonávání překážek, různé druhy běhů…)

–  vnímat důležitost průpravných cvičení (rozcviček), jako prostředku pro zlepšení a odstranění nedostatků, které vznikají z jednostranného zatížení páteře či ze špatného způsobu života, nedostatku sportovních aktivit

–  seznamovat žáky s důležitostí správného rozcvičení, využívat veškeré kompenzační prostředky (protahovací, uvolňovací cvičení , strečink, …)

–  učit žáky cítit, vnímat hudbu a umět ji vyjadřovat pohybem, snažit se rozvíjet rytmické cítění, začleňovat taneční prvky (lidové písničky)

–  rozvíjet dovednosti žáka zvládnutím základů atletické abecedy (běhy, skoky, hody ...)

–  zvládat průpravná cvičení pro míčové hry, správně zvládat techniky házení, chytání, přihrávání

–  seznamovat žáky s nácvikem jednoduchých základů miniher

–  vkládat dle možností cvičení v různém prostředí, seznamovat žáky s pohybem na hřišti, ve volné přírodě, v lese

–  dle možnosti zařadit zimní sportování (bobování, sáňkování, lyžování, bruslení)

–  vštípit základy plaveckých  dovedností

–  nesoustředit se jen na hodiny Tv, ale začleňovat do vyučování další pohybové aktivity – vycházky, pohybové chvilky, cviky ve třídě na správné držení těla)

B) Charakteristika výuky:

Veškeré tělesné pohybové aktivity vedou k všestrannému rozvoji žáka, nejen ke zvýšení jeho pohybových schopností a dovedností, ale i k posílení jeho charakterových vlastností (zodpovědnost, spolupráce, vytrvalost, odvaha, schopnost respektovat pokyny, umět se podřídit kolektivu …).

Tělesná výchova pěstuje u žáků kladný vztah ke sportu a pohybu vůbec, aby se sport stal  součástí jejich zdravého životního stylu. Systémem jednoduchých pohybových  a sportovních aktivit vede ke zvyšování tělesné zdatnosti a k správnému držení těla žáků.

Vštěpováním pohybových návyků a vyvoláním radostného pocitu z pohybu u dětí se podílíme na zvyšování jejich psychické odolnosti vůči negativním vlivům svého okolí a na posilování jejich charakterových vlastností.  Základní a důležitou metodou, která slouží ke splnění všech těchto cílů a úkolů je HRA a dodržování herních pravidel.

Osvojením základů herních technik a taktických postupů, zvyšujeme u žáků nejen pohybové schopnosti, ale také podporujeme jejich prostorovou orientaci, schopnost správného a rychlého rozhodování i schopnost pohotově reagovat.

Neustále věnujeme patřičnou pozornost bezpečnosti při výuce Tv, průběžně opakujeme bezpečnostní pravidla, upozorňujeme na možnosti úrazů, snažíme se vštípit pocit zodpovědnosti za své chování a svoji bezpečnost, pocit sounáležitosti a ohleduplnosti ke svým spolužákům.

Tělesná výchova je předmět, kde je nutný diferencovaný přístup k žákům podle jejich momentální tělesné zdatnosti. Zde musíme citlivě hodnotit každého žáka, vzhledem k jeho individuálním možnostem a předpokladům pro zvládnutí různých pohybových aktivit.

V hodinách Tv se nezaměříme jen na rozvoj a zdokonalování  pohybových schopností, ale také vštěpujeme důležité hygienické zásady s tím spojené.

Pohybové činnosti by měly prolínat a doplňovat i další oblasti výchovy, měly by se objevovat i v dalších předmětech jako např. vhodné rozcvičky, pohybové hry, taneční prvky.

Správně řízená výuka tělesné výchovy vyžaduje, aby učitel:

–  kladl na žáky tělovýchovné požadavky, které jsou přiměřené jejich tělesné a pohybové vyspělosti

–  dbal rozdílu mezi chlapci a děvčaty

–  volil program s ohledem na roční období a materiálně technické vybavení školy

–  dbal bezpečnosti žáků a vedl žáky k nacvičování vhodné a správné dopomoci a záchrany při cvičení

–  účelně zaměstnával co nejvíce žáků vhodnými bezpečnými úkoly ke cvičení ve družstvech

Hlavní organizační formou vyučovacího procesu je vyučovací hodina tělesné výchovy. Vyučovací hodiny tělesné výchovy se nespojují do dvouhodin, rovnoměrně se rozkládají do týdenního rozvrhu.

Zařazování kurzu plavání – dle podmínek školy.

Tělovýchovné chvilky

Do vyučovacích hodin ostatních předmětů je vhodné vkládat tělovýchovné chvilky. Zařazují se, když se u žáků začne projevovat únava. Jejich programem jsou koordinační, vyrovnávací i kondiční cviky, které žák zná z výuky Tv v daném ročníku.

Hygienické požadavky pro Výuku Tv

Cvičební prostory – tělocvičny je třeba udržovat v čistotě a jejich vybavení vždy před užitím kontrolovat. Teplota vzduchu v tělocvičně by měla být přiměřená, neměla by být nižší než 16 OC.

Na vyučovací hodiny Tv se žáci převlékají do cvičebních úborů. Z pedagogických důvodů používá cvičební úbor i učitel.

Pro zvýšení odolnosti organismu se doporučuje, aby výuka Tv probíhala často na hřišti nebo v terénu. Chceme prospět zdraví žáků, a proto realizujeme mimoškolní tělovýchovné aktivity žáků ve spolupráci s rodiči, sportovními oddíly aj.:

–  kroužky

–  nepovinné předměty

Charakteristika některých cvičení zařazovaných pravidelně do hodin Tv

Vyrovnávací cviky

Jsou to průpravná gymnastická cvičení, která jsou zaměřena na uvolnění a protažení jednotlivých svalových skupin. V tomto období posilovací cviky zařazujeme jen jednoduché a krátce. Pozornost věnujeme cvičením koordinačním, cvičení na zvětšování pohybového rozsahu kloubů, také na podporu návyku správného držení těla.

Cvičení mohou být prováděna v rytmických obměnách s možností hudebního doprovodu. Patří sem cvičení prostná, s náčiním i na nářadí, na místě i za pohybu. Dbáme při tom na přiměřený čas pro zařazování těchto cvičení do vyučovacích hodin.

Kondiční cvičení

Cvičení se zaměřením na rychlost, pohyblivost, obratnost, vytrvalost, to jsou:  běh, skoky, házení, cvičení rovnováhy, lezení, šplhání, překonávání překážek, gymnastická cvičení s náčiním i bez náčiní (např. s míči, se švihadly, na lavičkách, žebřinách apod.).

Rytmická cvičení a tanec

Rytmická cvičení jsou velmi vhodnou součástí vyučování v 1. – 3. r., zařazujeme je nejen do vyučovacích hodin Tv, ale též do hodin hudební výchovy i českého a anglického jazyka. Podporují značnou měrou dobrý psychický vývoj žáků. Cvičení zařazujeme jako rytmizaci jednoduchých a dětem známých pohybů podle hudebního doprovodu, v 1. a 2. ročníku cvičíme i podle říkanek a písní.

Tanec pomáhá zvládnout základní pohyby paží, nohou a trupu. Učíme žáky základní taneční kroky. Zaměřujeme se na estetický pohybový projev v přiměřeném tempu a dětem srozumitelném rytmu.

 

 

C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících:

1. ročník

Pořadová cvičení:

–  základní postoje – pozor, pohov, povely –  v řad nastoupit, rozchod

–  nástup na značky, do řady, do družstev, společný pozdrav

Rytmická gymnastika a tanec:

–  rytmizace jednoduchých pohybů podle říkadel a písní

–  rytmizace jednoduchých a známých pohybů podle hudebního doprovodu – též volné pohybové vyjádření hudby.

–  motivovaná a rytmizovaná chůze a běh v základním tempu

–  pokus o přísunný krok, poskočný krok, cval stranou

–  nácvik správného držení těla (v lehu na zádech), při rytmických cvičeních a tanci

Drobné hry:

–  hry spojené s během – honičky (např. všichni domů, na rybáře, zajímaná,  podběhy pod dlouhým kroužícím švihadlem aj.)

–  hry spojené s házením míče (např. míčová válka, přihrávaná v kruhu, vybíjená v kruhu aj.)

–  hry spojené s vítězstvím někoho (např. boj o místo, boj o míč, přetahy, přetlaky, kohoutí zápas aj.)

–  hry pro uklidnění (např. Kuba řekl, na sochy, přibližovaná aj.)

–  hry na hřišti, na sněhu, na ledu

Lehká atletika:

–  běh střídaný s chůzí, překonávání přírodních i umělých překážek

–  rychlý běh na 25m

–  vytrvalostní běh nejdéle 30s

–  skok daleký z místa odrazem snožmo a skok daleký z rozběhu

–  hod míčkem horním obloukem na dálku

Sportovní gymnastika (v 1. ročníku):

Akrobatická cvičení:

–  převaly stranou v lehu – vzpažit (válení sudů)

–  kolébka na zádech – ze sedu skrčmo, uchopením za bérce z dřepu spojného leh vznesmo – skrčmo kolébkou vzad

–  stoj na lopatkách – z lehu vznesmo

–  kotoul vpřed – z podřepu spojného – předpažit, i opakovaně

Cvičení na nářadí:

a)  cvičení na lavičce

    – chůze vpřed, vzad i s obraty (také na kladince lavičky)

    – přeběhy lavičky

b)  šplh na tyči

     – šplh s přírazem na tyči

Sportovní hry:

příprava:

–  přihrávka obouruč ve dvojicích (na místě)

–  vrchní přihrávka jednoruč na místě

–  vrchní chytání obouruč na místě

Konkrétní sportovní hry – dle podmínek školy

Plavání:  dle podmínek školy

Lyžování:  dle podmínek školy

Sáňkování:

–  sjezd na saních na přiměřeném svahu

–  sjezd přímý a šikmý se zatáčením

–  rozjezd jednotlivce a dvojic

Turistika: (v 1. ročníku):

–  chůze k cíli vzdálenému asi 1.5 km

–  smyslové hry zaměřené na pozorování okolí a hledání předmětů

–  chování v přírodě

–  překonávání přírodních překážek

–  orientace v terénu (vím, kam jdeme)

2. ročník – 3. ročník

Pořadová cvičení a chůze:

–  základní postoje - pozor, pohov

–  základní povely - nástup, pozor, pohov, vpravo vbok, vlevo vbok, vyrovnat, rozchod

–  nástup na značky, do řady, do družstev, společný pozdrav

–  chůze do rytmu (na počítání), chůze s písní do pochodu v zástupu i ve dvojicích

Rytmická gymnastika a tanec:

–  rytmizace jednoduchých pohybů podle písní

–  pohyb v dvoudobém taktu, dvoudobý takt v písni

–  střídání chůze a běhu - nepravidelné, pravidelné

–  přísunný krok, cval stranou, poskočný krok

–  využití naučených kroků v lidovém tanci, chůze s průpletem

Průpravná cvičení:

–  rozcvičky k procvičení koordinace pohybů ve trojdobém a čtyřdobém taktu

–  cvičení ve stoji spojném i stoji rozkročném

–  cvičení v kleku, v sedu snožmo, zkřižmo i skrčmo

–  cvičení v lehu na zádech

–  chytání míčů a míčků do obou rukou po vlastním nadhozu i odrazu od země i od zdi

Drobné hry:

–  hry spojené s během

–  hry spojené s házením

–  hry pro uklidnění

–  hry na hřišti (pravidla her s míčem)

Cvičení rovnováhy:

–  stoj na jedné noze (druhá v pohybu)

–  poskoky na jedné noze

–  chůze po lavičce s plněním drobných úkolů (nesu míč, přeskakuji překážku, přidávám potlesky nad hlavou, před a za tělem apod.)

–  chůze po kladince lavičky

Lehká atletika:

Běhy:

–  běh střídavý s chůzí

–  běh přes drobné překážky, např. v přírodě ( přes kameny, větvičky apod.)

–  štafetové běhy

–  rychlý běh do 25 metrů, ve třetím ročníku do 40  metrů

Skoky:

–  skok z místa s doskokem na měkkou podložku

–  výskoky na překážku ( rozběh, seskok)

–  skok přes motouz ve výši kolem 50 cm

–  přeskok pruhu širokého 50 - 100 cm

–  přeskok lavičky s dopadem na měkkou podložku

–  skok daleký s rozběhem

Hody míčkem a drobnými předměty v přírodě:

–  házení kaštanů, šišek (vrchní oblouk – pravá i levá paže)

–  házení různými předměty na cíl

–  házení míčkem a kutálení míčů

–  přehazování míčů a drobných předmětů

–  házení do naznačených terčů o straně 1 metr na vzdálenost 4 metry

–  hod míčkem na dálku

Sportovní gymnastika ve 2. – 3. ročníku:

Akrobatická cvičení:

–  přidat změny postojů a poloh, upevnit dovednost správného kotoulu napřed

–  převaly a kolébky na zádech

–  leh na zádech, vztyk bez pomoci rukou, opakovaně

–  sed zkřižmo, vztyk bez pomoci rukou, opakovaně

–  válení stranou i do mírného svahu

–  kotoul napřed ze stoje spojného, ze stoje rozkročného

–  kotoul, obrat, druhý kotoul; dva kotouly za sebou

–  kotoul napřed z chůze

–  stoj s oporou o lopatky a záloktí (svíčka)

–  cvičení rovnováhy ( ve stoji na jedné noze)

Cvičení na nářadí:

a)  cvičení na lavičkách

    – chůze vpřed i vzad s obraty, přeběhy lavičky

    – cvičení v sedu rozkročmo na lavičce

    – sed rozkročmo – přitahování těla k lavičce (nohy napjaté)

    – vzpor dřepmo u lavičky (držíme se rukama),vzpor stojmo, střídání

    – lezení po lavičce ve vzporu dřepmo s uchopením lavičky ze stran

    – chůze po kladince lavičky s plněním drobných úkolů

b)  šplh na tyči

        šplh s přírazem do přiměřené výšky podle individuálních předpokladu žáků

c) další nářadí lze používat přiměřeně věku podle podmínek školy (švédská bedna, žebřina, trampolína) Dbáme na zásady bezpečnosti.

Sportovní hry:

přípravné cviky:

        přihrávky obouruč na místě (ve dvojicích, ve skupinách)

        vrchní přihrávka jednoruč na místě i při chůzi

        chytání obouruč na místě

        běh nebo chůze s házením míčem o zem

        míčové hry

 

Turistika a pobyt v přírodě:

        chůze v terénu, překonávání překážek

        táboření, ochrana přírody, organizace činností ve skupině žáků, vzájemná spolupráce

        chování se v dopravních prostředcích

        chůze k cíli vzdálenému cca 2km

        pozorování přírody, odhady vzdáleností (mezipředmětové vztahy)

 

Plavání, lyžování, sáňkování:  podle podmínek školy

Zdravotní výchova v 1. – 3. ročníku

Do celého prvního období výuky tělesné výchovy je zařazována zdravotní výchova, důležité je:

–  dbát na osobní čistotu těla, prádla, oděvu, cvičebního úboru

–  dodržovat čistotu a  pořádek v prostředí tělocvičny

–  otužovat vzduchem a vodou (ranní mytí studenou vodou)

–  seznamovat žáky s vhodnou životosprávou

–  do programu dne zařazovat pohybové aktivity ( tělovýchovné chvilky)

–  upozorňovat žáky na vliv dostatečného množství pohybu pro jejich zdravý vývoj (mimoškolní Tv)

–  předcházet úrazům tím, že dbáme, aby žáci dodržovali pokyny týkající se jejich bezpečnosti a ochrany zdraví

–  vést žáky, aby si uvědomovali, že při mimoškolních pohybových aktivitách musí dbát na svou bezpečnost, uvažovat o svém chování a dodržovat pokyny dospělých, aby vyrostli v zdravé lidi

–  vést žáky k tomu, aby uměli zavolat pomoc v případě, že se vyskytnou u úrazu

Úkoly zdravotní výchovy se neplní jenom v rámci tělesné výchovy, ale uplatňujeme je i v ostatních vyučovacích předmětech.

D) Očekávané výstupy na konci 1. období:

TĚLESNÁ VÝCHOVA

Žák:

        spojuje pravidelnou každodenní pohybovou činnost se zdravím a využívá nabízené příležitosti

        zvládá v souladu s individuálními předpoklady jednoduché pohybové činnosti jednotlivce nebo činnosti prováděné ve skupině; usiluje o jejich zlepšení

        spolupracuje při jednoduchých týmových pohybových činnostech a soutěžích

        uplatňuje hlavní zásady hygieny a bezpečnosti při pohybových činnostech ve známých prostorech školy

        reaguje na základní pokyny a povely k osvojované činnosti a její organizaci

 

ZDRAVOTNÍ TĚLESNÁ VÝCHOVA

Žák:

        uplatňuje správné způsoby držení těla v různých polohách a pracovních činnostech; zaujímá správné základní cvičební polohy

        zvládá jednoduchá speciální cvičení související s vlastním oslabením

 

 

 

 

Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce

Vzdělávací oblast je v 1. - 3. ročníku realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu: 

Praktické činnosti

A) Výchovně vzdělávací cíle:

        rozvíjet jemnou motoriku žáků a jejich manuální zručnost

        vytvářet při praktických činnostech s různými materiály základní pracovní dovednosti a návyky

        prostřednictvím pracovní praktické činnosti žáků napomáhat rozvoji jejich rozumové činnosti, rozšíření jejich obzoru

        vést žáky k dovednosti rozlišovat materiály, uvažovat o různých možnostech opracovávání materiálů a všímat si jejich vlastností

        umět rozlišovat jednoduché pracovní nástroje, poznat k čemu slouží, naučit se s nimi bezpečně zacházet a volit pro určitou pracovní činnost pracovní nástroj podle jeho vhodnosti

        postupně vytvářet pozitivní vztah žáků k práci

        prostřednictvím praktické činnosti s různým materiálem a nástroji pomáhat zpřesňovat představy dětí o věcech a jevech okolního světa

        učit žáky, aby při práci uvažovali, aby věděli, co chtějí dělat a připravili si všechno, co budou k práci potřebovat, učit žáky individuálně zodpovídat za kvalitu své práce

        získávat aktivní vztah k ochraně životního prostředí a utvářet počáteční vědomí o individuálních možnostech každého člověka při řešení ekologických problémů

        dát prostor žákovským nápadům pro praktické práce a tvůrčí činnosti

B) Charakteristika výuky:

Při praktických činnostech není v tomto období vhodné dělit děti na děvčata a chlapce. Vhodné je práci individualizovat nebo pracovat ve skupinách a přitom dbát důsledně na bezpečnost žáků. Praktické činnosti v 1. období základního vzdělávání jsou vyučovacím předmětem s úzkými vazbami na ostatní předměty. Výuka komplexním způsobem přispívá k rozvoji žáků. Rozvíjí jejich motorické schopnosti, manuální dovednosti a pracovní návyky. Žáci se učí spolupracovat, organizovat svou práci i práci spolužáků, pracovat v týmu. Žák se učí základům technologické kázně, bezpečnosti práce, organizaci práce a prostředí.

Při výuce jsou upřesňovány představy žáků o věcech a jevech, o kterých hovoří při vyučování českému jazyku, matematice a prvouce. Učí se poznatky o nich prakticky využívat. Obohacuje se řeč dětí a začínají se vytvářet základy technického myšlení.

V průběhu praktických činností v 1. – 3. ročníku jsou uváděny jen základní informace o materiálech, pomůckách a nářadí.

Při práci s drobným materiálem učíme žáky stříhat, ohýbat, spojovat, výtvarně ztvárňovat - dávat výrobkům pěkný vzhled. To podporuje dětskou představivost obrazotvornost a vytváří smysl pro estetické cítění.

Při práci s papírem učíme žáky poznávat vlastnosti a druhy papíru, naučíme je správně držet nůžky, stříhat celou délkou ostří nůžek i části ostří. Učíme je poznávat z čeho nůžky jsou a jaké mají vlastnosti a jak se s nimi bezpečně zachází.

Při modelování žáci poznávají vlastnosti modelovací hmoty, vytvářejí z ní jednoduché předměty, zvířata i postavy a to většinou podle jejich vlastních představ. Modelování lze vhodně využívat při skupinové práci na určité téma, často ve spojení s ostatními vyučovacími předměty. Žáci se pak musí mezi sebou dohodnout na společném řešení a práci si mezi sebou rozdělit. Uplatňuje se zde spolupráce a komunikace.

Nezanedbatelný je přínos vyučovacího předmětu pro uplatňování výchovy žáků ke zdraví a jejich bezpečnosti. Charakter předmětu umožňuje nenásilné zařazování výchovy k ochraně přírody a vytváření základů pro ekologické cítění žáků.

Při praktických činnostech se žáci učí:

        organizovat své pracovní prostředí a vlastní činnosti – rozdávat, uspořádat své pracovní místo, sbírat, ukládat, udržovat své náčiní i místo v pořádku

        pracovní kázni – být pozorný a opatrný, vědět co dělat, aby byla určitá pracovní činnost dostatečně bezpečná pro žáka samotného i pro spolužáky, dodržovat též hygienická pravidla, dbát na správné držení těla při činnostech a správné uchopení pracovního náčiní, při jeho správném výběru

        uvědomovat si význam vlastní činnosti a práce

        umět o své činnosti povědět druhým

 

Dbáme na to, aby byly praktické činnosti spojovány s rozvojem poznání a řeči.

Vyučovací předmět praktické činnosti by měl být v průběhu celého 1. vzdělávacího období volně mezipředmětově využíván. Žáci si při něm mohou připravit všechny drobné pomůcky které potřebují k výuce v rámci dalších vyučovacích předmětů.

V tematických celcích převládá široké spektrum praktických činností kterými se mohou žáci v průběhu vyučování zabývat. Je zcela na vyučujícím učiteli a jeho pedagogických záměrech, jak tematické celky do výuky zařadí, zda se bude k některým okruhům v průběhu roku vracet, jak na ně bude v následujícím ročníku navazovat.

Při realizaci praktických činností v jednotlivých ročnících je třeba uvažovat o míře integrace praktických činností s obsahem dalších vyučovacích předmětů, např. prvoukou, výtvarnou výchovou, matematikou, českým jazykem.

Praktické činnosti jsou v 1. období základního vzdělávání základem všech tématických celků. V jejich průběhu jsou uváděny jen základní informace o materiálech, pomůckách a nářadí a to jako nezbytné poznatky s ohledem na jejich použití. Žák také u každé práce dostává poučení o bezpečnosti při zacházení s nářadím a ochraně zdraví při určité pracovní činnosti.

C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících:

1. ročník:

Náplň výuky pracovním činnostem je dána činnostmi s papírem, modelovací hmotou, se stavebnicemi, s různým drobným materiálem, výrobou drobných předmětů a pomůcek pro výuku, péčí o květiny ve třídě a činnosti, které vyplývají z mezipředmětových vztahů.

Práce s papírem:

        základní vlastnosti papíru a lepidla

        držení nůžek, z čeho nůžky jsou a které nůžky jsou pro děti bezpečné

        různé techniky: překládání, rýhování, utržení pruhu papíru, vytrhávání, skládání, vystřihování, nalepování

        příklady výrobků vzniklých skládáním - varhánky, obálka na pomůcky, šipka, čepice, kelímek, loďka aj.

        vystřihovánky z časopisu, předtištěné např. oblékání panenek, připravené vystřihovánky staršími žáky, vystřihování tvarů pro činnosti v M (přípravná početní cvičení)

        pomůcky pro výuku M, Čj, prvouky - kartičky, kapsáře, geometrické tvary

        stříhání a slepování - ozdoby, květy, kombinované techniky ve spojení s Vv

        nalepování vystřižených tvarů - vytváření obrázků k vyprávěnému nebo čtenému příběhu

        společné práce k některému projektu, např. pohádce

Modelování:

        seznámení se s vlastnostmi plastelíny, moduritu; pomůcky: podložka, nůž

        zacházení s uvedenými modelovacími materiály, jak s nimi pracujeme, co k tomu potřebujeme; technika práce: válení v dlaních, v prstech, na podložce, roztlačování v dlaních a na podložce, přidávání a ubírání hmoty, vytahování, modelování

        příklady výrobků: předměty jednoduchých tvarů, o kterých se učíme v M, Čj a prvouce, figurky zvířat a lidí podle čtených nebo vyprávěných příběhů, též podle fantazie žáků, motivace k modelování, dárky pro své blízké

Práce s drobným materiálem:

Praktické činnosti by měly být v 1. ročníku průběžně spojovány s ostatními vyučovacími předměty. Měly by učivo ostatních předmětů ztvárňovat, pomáhat k pochopení probíraných pojmů.

V pracovních činnostech si mohou děti připravit celou řadu dobrých pomůcek pro činnostní výuku ostatních předmětů. Práce s pomůckou, kterou si žák vyrobí sám, ho motivuje a  uspokojuje. Při výrobě dalších věcí je třeba vždy pamatovat na jejich použitelnost. Výroba předmětů a ozdob určených k darování má význam při vytváření vzájemných mezilidských vztahů i při vytváření dobrého vztahu k práci – upotřebitelnost výrobku, udělání radosti druhým.

Výrobu drobných předmětů pro výuku v jiných předmětech a jejich údržbu nebo obnovu lze běžně zařazovat do praktických cvičení. Použijí-li žáci na uskladnění pomůcek různé krabice, zásuvky nebo košíčky, mohou si je při praktických cvičeních uspořádat, doplnit to, co jim chybí. Žáky vedeme k pečlivé údržbě jejich pomůcek. To, že je má v pořádku, mu při jejich použití velmi pomůže. Pochopí význam uspořádání věcí a udržuje v pořádku i nářadí potřebné pro praktické činnosti.

Dle uvážení učitele je možné do pracovních činností zařadit výrobu různých drobných předmětů a dárků např. z přírodního materiálu jako jsou  žaludy, kaštany, šišky aj.:

–  zpracovávat můžeme přírodniny: šípky, jeřabiny, kousky slámy, žaludy, kaštany, listy, koření, semena

–  dalším materiálem mohou být: špejle, dřívka od nanuků, krabičky, korkové zátky

–  při zpracování použijeme: nůžky, nůž, jehlu, bavlnku

–  techniky práce: propichování, navlékání, spojování, svazování

–  příklady výrobků: korále, figurky, zvířata, ozdoby,…

Žáci se učí být při pracovních činnostech ukáznění, dbát na bezpečnost, soustředit se na práci, zbytečně mezi sebou nehovořit. Při činnostech se však učí navzájem si povědět, co dělají, s čím pracují, jak určitou činnost provádějí. Tak se praktické činnosti spojují s rozvojem poznání i řeči.

Pracovní činnosti se stavebnicemi:

Stavby podle předlohy z kostek, stavby podle fantazie žáků (práce individuální i skupinová), sestavování obrázků podle předlohy - obracení kostek, sestavování modelů věcí - montáže podle předloh, vystavování prací, později demontáže.

Péče o květiny:

Do vyučovacího předmětu praktické činnosti 1. ročníku je vhodné zařadit péči o květiny. Tyto činnosti bezprostředně souvisí s prvoukou. V péči o květiny se mohou žáci střídat. Také mohou pěstovat a sledovat zasazená semena (např. hrách, fazole).

2. a 3. ročník:

Práce s papírem a kartonem:

–  vlastnosti papíru, kartonu, lepidla (tloušťka, barva, tvrdost, savost)

–  pojmenovávání druhů papíru: balicí, novinový, kancelářský, kreslicí

–  zpracováváme pomocí: nůžek, nože, lepidla, kolíčků

–  technika práce: překládání, ořezávání, přestřižení, vytrhávání, skládání, slepování, nalepování papíru na karton, odměřování

–  příklady výrobků:

•  vytrhávané ubrousky a ozdoba různých věcí, např. květináče

•  jednoduché předměty a pomůcky do vyučování, např. metr z papírových proužků, geometrické tvary aj.

•  podložky z propletených proužků, záložky do knih aj.

•  výrobky vzniklé skládáním papíru, loďky, parník, čepice aj.

•  ozdoby na vánoční stromeček, např. řetězy, košíčky, srdíčka

•  věci k obchodování nakreslené, vystřižené, nalepené na karton, obkreslené podle šablony

• výroba notýsků, sešití papíru, ozdoba štítkem

Práce s modelovací hmotou:

–  materiál: modelovací hlína, plastelína, modurit, těsto

–  pomůcky: podložka, špachtle, nůž

–  techniky práce: hnětení, válení, ubírání, spojování, vaření, sušení

–  poznané vlastnosti: tvárnost, tvrdost

–  příklady výrobků: věci, o kterých se učíme v prvouce (ovoce, zelenina, ptáci, zvířata), v matematice (geometrická tělesa, geometrické tvary), ve čtení (zobrazování dějů z četby nebo z vyprávění)

–  bezpečné zacházení s ostrými předměty

Práce s drobným materiálem:.

–  materiál: provázky, sláma, přírodniny (semínka, listy, šišky, plody, větvičky aj.), špejle, drátky, korek, krabičky, papír, karton

–  nástroje a další materiál: nůžky, nůž, tupá jehla, bavlnka, lepidlo, zavírací špendlíky, aj.

–  techniky práce: propichování, spojování, ohýbání, stříhání, nalepování, slepování, lisování, skládání do tvarů

–  seznamování se s nástroji a pomůckami, s účelem jejich použití

–  příklady výrobků: ozdoby, zobrazování nějakého pracovního prostředí (skupinová práce), zdobení různých předmětů, lakování, práce s drátkem a lepidlem

–  zásady pro bezpečnost při činnostech s ostrými předměty

Práce montážní a demontážní:

–  různé druhy stavebnic – seznámení se s návodem pro práci s nimi a předlohami pro stavby a konstrukce, možnosti užití stavebnice mohou předvést žáci, kteří si určitou stavebnici do školy donesli

–  vytváření plošných a prostorových kompozic ze stavebnicových prvků a volného materiálu podle předloh i podle fantazie žáků

–  stavebnice se spojovacími prvky a díly - konstrukční činnosti

–  sestavování jednoduchých pohyblivých modelů podle předlohy i podle představy žáků – montáž a demontáž, urovnávání dílů stavebnice k dalšímu použití

–  osvojování si správných pracovních dovedností a návyků při organizaci, rozmýšlení si své vlastní činnosti, zachovávání bezpečnosti a hygieny při činnostech

Práce s textilem:

–  materiál: textilie bavlněné, lněné, vlněné, hedvábné, z umělých vláken - jejich rozlišování, nitě, bavlnky, šňůrky, stužky, poutka, knoflíky

–  nástroje: nůžky, jehly, špendlíky

–  činnosti: navlečení přiměřeně dlouhé nitě, uzlík, šití stehem předním a zadním, prošívání, stříhání, sešívání předním a zadním stehem

–  výrobky: sešití kousku látek k sobě - jednoduchý výrobek, oprava oděvu – přišití knoflíku nebo poutka aj.

–  dodržování pravidel bezpečnosti a hygieny práce

Lidové zvyky, tradice a řemesla:

–  lidové zvyky a tradice, lidová řemesla: poznávání na základě přímých ukázek nebo videa, návštěvy regionálních muzeí apod.

–  techniky zpracování: ukázky drhání, batikování, modrotisk, výroba vizovického pečiva, ozdoba kraslic, práce se slámou, vyřezávání apod.

–  materiál, nástroje a pomůcky volíme podle charakteru vytvářeného výrobku a zvolené techniky zpracování

–  příklady výrobků: jednoduchá ozdoba, šperk, svícen, vánoční ozdoba, kraslice, vizovické pečivo, ubrousek zdobený batikou apod.

 

Stolování:    

        příprava talířů a příborů ke svátečnímu obědu

        chování se u stolu

        příprava jednoduchého studeného pokrmu

 

Práce na školní zahradě, pěstitelské práce v učebně (podle podmínek školy):

        na podzim a v zimě: ošetřování pokojových rostlin

        na jaře v učebně: pěstování cibulovin v květináči – květina pro maminku (předpěstování v papírových květináčích nebo v kelímcích),  přesazování do květináče, který si žáci ozdobili

        pozorování klíčení semen fazole nebo hrachu, nakličování, přesazování, jakmile začne rostlina růst. Semena řeřichy (klíčení na vlhké vatě), klíčení obilí a jeho růst (zeleň na velikonoční svátky)

        na jaře ve skleníku: dělání řádků podle šňůry, setí zeleniny, dělání důlků pro sazenice, sázení květin na záhon, péče o rostliny – kypření půdy, pletí, zalévání

        první jednoduché společné záznamy o postupu práce a o časovém pozorování růstu a vývoje rostliny

 

Praktické dovednosti:

Na konci 1. období žák:

–  rozlišuje běžně užívané druhy papíru, dovede papír přeložit, vyrobit skládáním jednoduchý výrobek, odtrhnout naznačenou část, přestřihnout, vystřihnout nakreslený tvar, čistě slepit (použít vhodné lepidlo), nalepit vystřižené tvary

–  dovede z drobného materiálu vyrobit jednoduchý praktický výrobek, k práci volí vhodné nástroje a bezpečně s nimi zachází

–  rozlišuje běžné pracovní nástroje (nůžky, nůž, jehla, kleště, šroubovák, kladívko) a bezpečně s nimi zachází

–  dovede pracovat s některou ze stavebnic a vytvořit několik výrobků podle předlohy i podle své představy

–  při práci s modelovací hmotou dokáže vytvořit několik výrobků a dovede o nich hovořit; získal základní hygienické návyky při práci s těmito materiály

–  dokáže navléknou nit, zkusí přišít knoflík, dovede sešít dva kusy látky k sobě

–  při praktických činnostech si dovede věci urovnat, udržuje pořádek na svém místě, stará se o své pomůcky, má je připravené na vyučování

D) Očekávané výstupy na konci 1. období:

PRÁCE S DROBNÝM MATERIÁLEM

Žák:                        

        vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů

        pracuje podle slovního návodu a předlohy

 

KONSTRUKČNÍ ČINNOSTI

Žák:

        zvládá elementární dovednosti a činnosti při práci se  stavebnicemi

 

PĚSTITELSKÉ PRÁCE

Žák:

        provádí pozorování přírody, zaznamená a zhodnotí výsledky pozorování

        pečuje o nenáročné rostliny

 

PŘÍPRAVA POKRMŮ

Žák:

        připraví tabuli pro jednoduché stolování

        chová se vhodně při stolování

 

 

 


 

5. Hodnocení  žáků a autoevaluace školy

5.1 Hodnocení žáků

 

5.1.1 Zásady hodnocení průběhu a výsledků vzdělávání

 

Předpokladem úspěšného plnění vytyčených cílů školy v oblasti hodnocení vzdělávacích výsledků žáků je, aby každý žák dostával dostatečný prostor ke zvládnutí a osvojení učiva. Aby učivo mohlo v  následujících obdobích vzdělávání plnit svoji funkci prostředníka k dosažení očekávaných výstupů RVP ZV, nestačí je s žáky pouze probrat, ale je třeba, aby si žáci základní učivo skutečně dobře osvojili. Kde si to učitelé uvědomují, nalezneme vždy dobře naučené třídy. Dobrému zvládnutí učiva napomáháme v první řadě činnostními způsoby učení, spojenými s hovorem žáků a komunikací mezi žáky a učitelem i žáky mezi sebou. Při probírání nového učiva dbáme na to, abychom ho dobře propojili s učivem předcházejícím, na které nové učivo navazuje. Takové myšlenkové operace (propojení předcházejícího a navazujícího) není většina žáků schopna, zvláště ne v mladším školním věku. Tento fakt je třeba brát stále na zřetel. Provázanost učiva žákům velmi pomáhá při osvojování nového učiva a dosahování očekávaných výstupů. Žáky průběžně informujeme, proč se určité látce učí. Neočekáváme, že žáci sami pochopí, proč se čemu učí. Neznalost cíle, smyslu a tápání žáků nepovažujeme za pozitivní motivační faktory. Usilujeme o to, aby vazba mezi předcházejícím a navazujícím učivem byla analogická. Po upozornění na analogii (obdobnost) přijímají žáci novou látku snadněji a důkladněji. Žáky směřujeme  ke „znovuobjevování“ poznatků, k úvahám nad činnostmi obdobnými s těmi, které jim byly předloženy u látky předešlé.

 

Na tvořivých školách upřednostňujeme pozitivní hodnocení žáků, a to nejen při prověřování vědomostí, ale v celém procesu učení. Při výuce žáky co nejvíce chválíme, dbáme na pozitivní ladění hodnotících soudů. Pomáháme žákům předcházet chybám, dodáváme jim důvěru v jejich schopnost předkládané učivo dobře zvládnout a povzbuzujeme je. S žáky jednáme tak, aby neměli strach vyjádřit svůj názor. Pozitivně přijímáme i nesprávné závěry žáků, dáváme jim prostor pro otázky, trpělivě žákům odpovídáme a věnujeme jim individuální pozornost. Pomocí často zařazované činnostní zpětné vazby zjišťujeme případné nedostatky žáků hned v zárodku a průběžně je odstraňujeme.

Na chyby upozorňujeme žáky včasně, bezprostředně, vstřícně, přátelsky a důsledně. Vyhýbáme se zaujatosti, nahodilosti či opožděnému hodnocení. Dbáme, abychom v žácích nevytvářeli pocit, že si nemohou ve svých úsudcích věřit nebo že jsou horší než jejich spolužáci. Umožňujeme průběžně žákům poznání, že chyba se může vyskytovat v každé lidské činnosti, může mít však pro člověka různé následky podle její závažnosti. Žáky vedeme přes sebehodnocení a samokontrolu k dovednosti něco provést dokonale – bez chyby – a v přiměřeném čase. S chybou pracujeme tak, aby vyzývala žáka k většímu soustředění na plnění úkolu, k důslednější kontrole své práce, k sebepoznání svých schopností.

 

Žáky hodnotíme nejprve při činnostech, při kterých máme možnost sledovat, jak pracují. Oceňujeme jejich snahu, pozornost, hodnotíme vyjadřování závěrů, oceňujeme jejich nápady. Každé upozornění na klady určitých žáků, pomáhá odstraňovat drobné nedostatky druhých žáků. Pozitivně laděná průběžná hodnocení a prožité pocity úspěchu při činnostech motivují žáky k učení, posilují jejich sebedůvěru a vedou je k vnitřnímu uspokojení. Tyto faktory mají pozitivní vliv na rozvoj klíčových kompetencí a na dobré osvojení učiva žáky.

Směřujeme k tomu, aby v době písemných nebo ústních hodnocení žáků, zvládalo co nejvíce žáků učivo zcela bezpečně. Ústní hodnocení, klasifikace i písemná hodnocení mají v 1. období základního vzdělávání funkci především výchovnou a motivační.

Úkolem učitele v 1. období vzdělávání je udržet, popřípadě vzbudit zájem žáků o učení, umožnit všem žákům osvojit si základní učivo potřebné pro další vzdělávání a pomoci všem žákům zformovat základy pro utváření a rozvoj klíčových kompetencí. Z hlediska dalšího zdravého vývoje žáků je důležité umět je dovést k takovému zvládnutí učiva, aby co nejvíce  z nich mohlo být v těchto ročnících hodnoceno známkou výborně nebo chvalitebně. Hodnocení známkou můžeme v tomto období doplňovat povzbuzujícím pozitivním písemným hodnocením.

 

 

Žáci jsou o způsobech a kriteriích hodnocení informováni a uvědomují si, čemu se učí a proč, vědí přitom, jaké činnosti zvládli, vědí co umí, co se po nich požaduje, z čeho mohou být zkoušeni. Velmi často proto také ústní nebo písemné zkoušení sami vyžadují. Prověřování vědomostí pro ně není stresovou situací nebo dokonce trestem, ale možností ukázat, co se naučili, možností využít svých poznatků při řešení předložených úloh, otázek a úkolů, možností jak získat dobré hodnocení, pěknou známku. Dobrý výsledek posiluje jejich sebedůvěru a motivuje je pro další činnosti a poznávání.

 

 

 

5.1.2 Zásady a pravidla pro sebehodnocení žáků

 

        V jednotlivých učebních oblastech předem stanovíme a žákům sdělíme základní učební požadavky. Jasně formulujeme, jaké dovednosti si žáci mají osvojit, čemu se mají naučit. Žáky upozorňujeme, jaké činnosti nebo pokusy budou provádět, o čem budeme hovořit.

        Žákům předkládáme reálné a dosažitelné cíle, a tak vedeme žáky k bezchybnosti a poctivosti.

        Žákům důvěřujeme a sebehodnocení nepovažujeme za příležitost k podvádění. Díky zpětné vazbě mají učitelé i žáci přehled o tom, co a jak již zvládli. Takto vedení žáci nemají potřebu podvádět – podvádění pro ně ztrácí smysl, jelikož nevede ani k prožití pocitu úspěchu ani k cíli, kterým je dosahování co nejlepších výsledků.

        Žáky vedeme k tomu, aby si do svých učebních materiálů zaznamenávali to, co už dobře ovládají (například „hvězdičkou“). Na základě takto provedeného sebehodnocení žáků mohou učitelé následně přistupovat k individuálnímu řešení jejich problémů a nejasností.

        Používáme činností přístupy a metody učení, které umožňují žákům odhalovat chyby, hned je opravovat a brát si z nich poučení. Žákům tak průběžně umožňujeme uvědomění, co z probíraného učiva již ovládají.

        Žákům umožňujeme vyjadřovat své myšlenky, názory a prezentovat své vědomosti. Nejdříve dáváme příležitost projevit se žákům, kteří se v daném učivu orientují jako první. Na jejich příkladě si ostatní žáci nejlépe uvědomí vlastní stupeň poznání.

        Používáme učební materiály, ve kterých je sebehodnocení žáků zapracované.

        K sebehodnocení písemných cvičení přistupujeme teprve tehdy, až je žák schopen uvědomit si, že probírané učivo ovládá.

        Předkládáme žákům ukázky správně vypracovaných úkolů různé obtížnosti a upřesňujeme,  co požadujeme na výborné ohodnocení a co je hodnoceno již jako chvalitebně. Žáci potřebují vědět, jakou náročnost úkolů mají k určitým ohodnocením zvládat. Stejně stanovíme ukazatele při hodnocení písemném bez klasifikačních stupňů. Žák potom ví, k čemu ve svém snažení směřuje a je mu tak dána možnost sebehodnocení.

        Dodržujeme zásady a pravidla pozitivního hodnocení (viz bod 1.).

 

 

5.1.3 Pravidla prověřování vědomostí formou prověrek a zkoušení

 

Před zadáním jakékoli prověrky nebo testu zvažujeme, zda:

        má hodnotit naučení určitým poznatkům,

        má diagnostikovat učební problémy.

 

U otázek, úloh, testů, diktátů aj., uváděných v učebnicích, předem posuzujeme jejich vhodnost pro žáky určité třídy. Při vymýšlení otázek nebo při úpravě jejich znění je vhodné, aby je překontroloval ještě jiný učitel, a to kvůli porozumění formulaci otázek žákem i kvůli posouzení jejich jednoznačnosti. Dbáme na to, aby znění úkolů a otázek bylo jasné, aby při zjišťování vzdělávacích výsledků nedocházelo k záměně nepochopení zadání za neznalost.

 

Při prověřování vědomostí:

        prověřujeme a hodnotíme to, o čem víme, že jsme žáky učili a naučili;

        dbáme, aby příklady, diktované věty nebo testy určené k hodnocení žáků obsahovaly jen to,  co bylo s žáky dostatečně procvičeno;

        dbáme, aby zadání úloh bylo věku žáků přiměřené tj. formulované tak, aby mu žáci  určitého věku mohli dobře porozumět, aby o úkolu měli již nějaké povědomí, aby se již s podobným úkolem někdy setkali;

        ústní zkoušení vedeme tak, abychom při něm zjišťovali, co žák umí, ne to, co ještě neumí;

        písemnou práci na závěr určitého celku nezadáváme předčasně, ale až když žáci svými projevy prokazují, že jsou na písemnou práci vybaveni vědomostmi;

        při prověřování učiva probíraného před delší dobou ho s žáky nejprve nějakou formou zopakujeme, a to alespoň krátce a v několika po sobě jdoucích hodinách;

        při celkovém hodnocení žáka bereme v úvahu a hodnotíme i pokrok, jaký žák za určité období udělal a jaká byla jeho snaha k odstranění nedostatků;

        všechna hodnocení vyjadřujeme jako objektivní informaci povzbudivého charakteru.

 

Každý žák je vybaven více či méně odlišnými individuálními předpoklady pro učení, jako jsou nadání, úsudek a píle. Za pomoci činnostních přístupů, diferenciace a v neposlední řadě pozitivního hodnocení se snažíme v 1. období vzdělávání dosáhnout toho, aby všichni žáci zvládali základní učivo výborně. Při klasifikačním způsobu hodnocení je pak mezi žáky určitý rozdíl hlavně ve známce výborně. Někteří žáci při činnostech a samostatném plnění úkolů prokazují mnoho schopností např. aplikovat, objevovat, provádět analýzu aj., některým naopak trvá déle, než dojdou k zvládnutí učiva na výbornou a nemají zatím možnost se příliš v dalších schopnostech projevit. Obě skupiny žáků je třeba hodnotit známkou výborně. V takových případech je nejlepším osvědčeným způsobem kombinovat známku výborně s pozitivním slovním hodnocením, které krátce a jasně vyjádří projevené schopnosti nadaného žáka. Známky výborně se tím od sebe odliší.

 

 

 

Kritéria hodnocení žáků:

- podporování sebehodnocení žáků

- využívání rozmanitosti a srozumitelnosti hodnocení (tak, aby bylo umožněno

   vyniknout žákům s různými schopnostmi)

- využívání hodnocení k motivaci a názoru, jak zlepšit své výukové výsledky

- volba hodnocení, které sleduje individuální pokrok žáků

- jasnost a srozumitelnost kritérií hodnocení

- včasné seznámení žáků s kritérii hodnocení

 

 

5.2 Vlastní hodnocení školy

Cílem autoevaluace je zjistit aktuální stav v daných autoevaluačních oblastech a domluvit se v rámci školy na přijetí reálných opatření.

 

 

Oblasti autoevaluace

Kritéria autoevaluace

Nástroje autoevaluace

Časové rozvržení

Průběh vzdělávání

Mapování realizace školního vzdělávacího programu

pozorování, evidence pozorovaných jevů, ankety, hospitace

průběžně dle harmonogramu

Řízení školy, kvalita personální práce, kvalita DVPP

Úspěšnost v podávání grantů

diskuse – porady vedení školy, pedagogické rady, pracovní dílny (vyhodnocování pozitiv a negativ)

v období pedagogických rad, porad vedení (2x za rok)

Komunikace mezi zaměstnanci školy a mezi vedením školy a zaměstnanci

Spolupráce zaměstnanců a vedení školy

Řešení problémů

Zajišťování bezpečnosti

Využitelnost vědomostí a dovedností získaných v rámci DVPP v praxi školy

Podmínky ke vzdělávání

Prostorové a materiální podmínky

pozorování, anketa se zaměstnanci školy a se žáky; řízená diskuse v rámci komunitního kruhu

říjen, květen

Zajištění odpovídajících personálních podmínek pro chod školy

Pozitivní klima školy

Podpora školy žákům a studentům, spolupráce s rodiči, vliv vzájemných vztahů školy, žáků, rodičů a dalších osob na vzdělávání

Vztah rodičů ke škole

ankety, diskuse se školskou radou, Radou rodičů, evaluační třídní schůzky se žáky i rodiči

v období pedagogických rad; 1x do školního roku

Integrace žáků se SVP a žáků mimořádně nadaných

hospitace, anketa, řízený rozhovor v rámci pedagogického sboru, evaluační třídní schůzky

konec školního roku (květen – červen)

Uplatňování individuálního přístupu k žákům

Realizace konzultačních dnů, třídních schůzek

Podávání informací rodičům

Řešení problémů

Spolupráce s PPP

Úroveň výsledků práce školy zejména vzhledem k podmínkám vzdělávání a ekonomickým zdrojům

Smysluplné nakládání s rozpočtem školy

vyhodnocování společných projektů, diskuse

 

 

 

 

6. Závěr

 

Cílem školy v 1. období základního vzdělávání je podněcovat žáky k výše uvedeným dovednostem. Usilujeme o to, aby pokud možno všichni žáci pochopili a osvojili si učivo určené pro toto období výborně nebo jen s malými nedostatky, tedy chvalitebně. Je to významný předpoklad pro úspěšné vytváření a rozvoj klíčových kompetencí žáků v dalších obdobích základního vzdělávání.

Klasifikace spojená se slovním hodnocením patří mezi inovační způsoby hodnocení  žáků a na řadě škol se prakticky osvědčila. Pozitivní kombinovaná klasifikace patří mezi specifické rysy tvořivých škol.   

 

 Školní vzdělávací program pro ŠD                  (příloha k ŠVP Tvořivá škola)  

Platnost od 1. září 2014    

                                                                                                                      

                                                                                                                                         

 

ŠD Markvartovice

vychovatelka Holušová Šárka

 

Charakteristika zařízení

 

Školní družina je součástí ZŠ v Markvartovicích a je umístěna v přízemí školy. Slouží dětem k účelnému využití volného času po vyučování a k odpočinku. Děti mají ve třídě k dispozici nejen velké množství her a pomůcek, ale mohou také využívat TV, video,PC a za příznivého počasí i velkou školní zahradu. Mohou také využívat ostatní prostory školy, které jsou dětem kdykoliv přístupné.

 

 

Konkrétní cíle vzdělávávání

 

ŠD je zaměřena na získávání a rozvíjení  všech klíčových kompetencí, především pak na rozvoj tvořivosti, představivosti a fantazie a pohybové aktivity.

 

Délka a časový plán

 

Školní vzdělávací program je stanoven na dobu jednoho vzdělávacího cyklu, tj. na dobu jednoho roku.

 

Formy vzdělávání

 

-          příležitostné   ( slavnosti, besídky, vystoupení, výstavy, exkurze, výlety, návštěvy, div.představení )

-          pravidelné     ( každodenní činnost ŠD, zájmové útvary )

-          individuální    ( vytváření podmínek pro rozvoj nadání dětí, ind.práce s talentovanými jedinci, řešení tém.úkolů )

-          spontánní činnosti  (hry, odpolední klidové činnosti, pobyt venku)

 

 

Obsah vzdělávání

 

Téma:      “ Chválím Tě Země má, jak jsi krásná, jak jsi půvabná !“

            

Podtémata:  1. Příroda kolem nás

                   2. Lidé a zdraví, profese

                   3. ČR-památky

                   4. Zvířata

 

Činnosti:  

            ad)1

 

            ad) 2

 

 

ad 3)

 

      ad 4)

 

 

 

 

Podmínky pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

   

-          dobrá vybavenost spec.did.pomůckami

-          bezbariérový přístup

-          odbornost ped.pracovníků

-          možnosti dalšího vzdělávání

-          spolupráce s rodiči

-          využití poradenství pomocí školy, spolupráce se školskými poradenskými zařízeními

 

Dominantou všech aktivit je výchova, vzdělávání a rekreace dětí, při čemž jedním ze základních kritérií je i sociální podtext, a to nenásilné začleňování méně adaptabilních jedinců do kolektivu.

Stupeň postižení žáků nevyžaduje vytvoření speciálních podmínek, je zajištěna jejich plná integrace.

 

 

Podmínky přijímání uchazečů a podmínky průběhu a ukončování vzdělávání

 

-          činnost ŠD je určena přednostně pro žáky prvního stupně ZŠ (v naší škole především pro žáky 1.-3. tř.; pokud kapacita     dovolí,mohou ŠD navštěvovat i děti starší ).

-          o přijetí rozhoduje ředitel

-          rodiče  vyplňují písemnou přihlášku

-          docházka ukončena formou pamětního listu

 

 

Popis materiálních podmínek

 

-          ŠD je samostatná třída s kapacitou 30 žáků

-          vhodný nábytek, odpovídající velikosti vzrůstu dětí

-          celoplošné pokrytí kobercem

-          dostatek pomůcek a her

-          vstup na šk.zahradu přímo ze třídy

-          esteticky vhodná třída – mobilní výzdoba, na které se podílí účastníci ŠD a která je obměňována

-          možnost využití jiných tříd a pracoven

-          nedostatečné vybavení školní zahrady

-          účastníci jsou povinni šetrně zacházet s pomůckami…

 

 

Popis personálních podmínek

 

-          vychovatelka je iniciátorem a průvodcem dítěte při volnočasových činnostech, vytváří příznivé sociální klima

-          vych.-21let ped.praxe

-          úplné střední pedag.vzdělání

-          povinnost dále se vzdělávat v akreditovaných kursech a samostudiem

 

 

Popis ekonomických podmínek

 

-          výše úplaty za pobyt ve ŠD pro děti s pravidelnou docházkou je stanovena na 20,-kč za měsíc, platí se 2 krát ročně 100,-kč, v měsíci říjnu a únoru

-          děti s nepravidelnou docházkou ( čekající ve ŠD na kroužek ), platí 100,-kč za školní rok

 

 

Popis podmínek bezpečnosti práce a ochrany zdraví

 

-          vhodná struktura činností a skladba zaměstnání (střídání činností odpočinkových a řízených )

-          pitný režim-zajišťují rodiče

-          bezpečné pomůcky – ochrana před úrazy

-          dostupnost prostředků 1.pomoci – lékárnička ve sborovně

-          vytváření pohody prostředí, příznivé soc. klima, ochrana před násilím, vedení k úctě, toleranci, uznání, spolupráci, pomoc     druhému

-          respekt k potřebám jedince

-          učinění opatření, aby nebezpečí úrazů byla minimalizována

 

 

Školní vzdělávací program bude vyvěšen na nástěnce ve vestibulu ZŠ v Markvartovicích.

 

Zpracovala: Holušová Šárka, vychovatelka